Z Vlastního životopisu Aničky Tomanové (1)

Tenkrát jsem byla sama doma. Bylo to 8. listopadu 1911 a bylo už osm hodin večer. Stála jsem na lavici u okna. Tu u sousedů vypukl požár a od těch plamenů bylo ohnivo ve světnici a světlo jako ve dne. Lekla jsem se a spadla jsem na trnož u stolu. A už jsem nevstala.

Potom na jaře, když mně šlo na pátý rok, šla se mnou maminka k lékaři, neb na mně rodiče i babička viděli malátnost, že jsem velmi často upadla, když jsem běhala, a těžko jsem vstávala. U lékaře jsem byla s rodiči. Ten řekl, že mně nic není, že jsem svéhlavá a rozmazlená, že mně mají poručit, ať pěkně chodím. Tu jsem byla bita metlou od tatínka, když jsem upadla a rozbila si kolena. Nic to však nebylo platné. Rodiče šli po dvou měsících znovu k lékaři. Ten jim dal znovu huby (vyhuboval) a já jsem dostala pro svoji umíněnost. Pan doktor říkal, že musí rodiče dát udělat pro mě tvrdé botky, ale ani ty mi nepomohly. Pak mě rodiče vzali do Mladkova k panu doktorovi. Ten mně dal lék a mně bylo po něm špatně.

Rodiče měli švagrovou v Kladsku a ti radili, ať mě dají zjistit do nemocnice do Kladska. Když jsem odjížděla z domova, ještě jsem běhala. Tatínek jel se mnou sám. V Lichkově mě nechal sedět a šel kupovat lístky. Když mě v nemocnici vyšetřili, řekli tatínkovi: "Když ji chcete mít zdravou, tak ji musíte nechat zde." Tatínek mě nechal daleko od domova. Stýskalo se mně velmi.

Když jsem měla jet domů, píchli mě do míchy a tím mě dorazili. Nesměla jsem sednout, maminka mě musela nést na rukou. Mé bolesti byly velmi velké, obzvlášť ve vlaku. V Mladkově měli pro mě rodiče kočárek, ve kterém mě zavezli domů. Doma jsem jedla vejce a koupali mě rodiče ve smrkových větvičkách.
Začátkem školního roku, když mně bylo šest let, plakala jsem velmi, že nemohu do školy. Vylezla jsem na půdu a zalezla jsem pod schody, kde jsem celé tři hodiny proplakala. Rodiče byli na poli a já jsem byla s chůvou Mančou. Když přišli z pole, hledali mě a našli mě schoulenou, jak spím. To by první bolest duševní, za kterou jich následovala velká řada.