Účinnost modlitby za Církev

Bůh to ve Své Prozřetelnosti zařídil tak, že nám od našich špatností nepomůže a Dary Jeho Milosti nezíská nic jiného než modlitba a že modlitba jednoho přispívá ke Spáse druhým (srv. Jak 5,16n). Jestliže Nebesa konečně dala Rosu Shůry a oblaka jako déšť vydala Spravedlivého, jestliže se otevřela země a vypučela Spasitele (srv. Iz 45,8; Vulg.), pak proto, že se Bohu zalíbilo, aby příchodu Spasitele předcházelo volání a prosby svatých otců a zejména úpěnlivé modlitby Jedinečné Panny, která Vůní Svých Ctností přiměla Nebe a přitáhla Nestvořené Slovo do Svého Lůna. Přišel Vykupitel a Svou Ustavičnou Modlitbou smířil svět s Otcem. Aby Modlitba Ježíše Krista a Ovoce Jeho Vykoupení mohly dospět k nějakému národu nebo lidu a aby se našel někdo, kdo ten lid osvítí kázáním Evangelia a udělí mu svátosti, je nezbytné, aby tu byl někdo nebo i mnozí, kdo nejprve tento lid získají a smíří s Bohem snažnými a úpěnlivými přímluvami, modlitbami a oběťmi.

I to mají, mimo jiné, na zřeteli Oběti, které přinášíme na našich oltářích. Svatý chléb, který na Nich denně spolu s našimi modlitbami předkládáme Otci, nemá za cíl pouze obnovit památku Života, Utrpení a Smrti Ježíše Krista, ale spíše také pohnout Boha, Původce všeho Dobra, k tomu, aby ráčil Vykoupení Svého Syna nechat dojít k národu nebo kraji, městu nebo vesnici, k té osobě či oněm osobám, za něž je ta Mše Svatá sloužena. Právě Ona je místem, kde se od Otce zjednává Vykoupení nebo jinak řečeno obrácení národů. Dříve než Vykoupení dospělo ke světu nebo, což je totéž, dříve než byl Praporec Kříže vztyčen mezi národy, zalíbilo se Otci, aby to od Něj Jeho Jednorozený Syn, který se stal Člověkem, zjednal vroucími Modlitbami „s naléhavým Voláním a se Slzami" (Žid 5,7), Svou Smrtelnou Úzkostí a Prolitím veškeré Své Krve, zvláště na Oltáři Kříže, který vztyčil na vrcholu Kalvárie.

Aby Svou Milost udělil i těm, kdo o Ni neprosí, nemohou o Ni prosit či nechtějí, stanovil Bůh a přikázal: „Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni" (Jak 5,16n). Dopřál-li Bůh Milost obrácení svatému Augustinovi, je třeba to připsat slzám svaté Moniky; a Církev by neměla svatého Pavla, jak nás ujišťuje jeden z církevních Otců, kdyby ho nevymodlil svatý Štěpán.

A je správné zde připomenout, že apoštolové, poslaní kázat a učit všechny národy, uznávají, že ovoce jejich kázání je spíše účinkem jejich modlitby než jejich slov. Když totiž šlo o volbu sedmi jáhnů, kteří se měli starat o skutky blíženské lásky, prohlašují: „My se však chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova" (Sk 6,4). Dobře si všimněme, jak říkají, že se budou věnovat nejprve modlitbě a teprve potom službě slova. Nikdy se totiž nepustili do práce na obrácení nějakého lidu, aniž by jeho obrácení dříve dosáhli v modlitbě.

Ježíš Kristus se po celý Svůj Život věnoval Modlitbě a pouze tři roky kázal. Tak jako Bůh neuděluje lidem Své Milosti jinak než prostřednictvím modlitby – neboť chce, abychom uznávali, že On je Pramen, z nějž vychází vše Dobré –, tak ani zachraňovat nás z nebezpečí, uzdravovat naše rány ani těšit nás v našem soužení nechce jinak, než jedině skrze modlitbu.