Kázání z 31.10.1982

Abychom zůstali duchovně svobodnými lidmi, musíme žít v pravdě. Žít v pravdě znamená vydávat o ní navenek svědectví, hlásit se k ní a připomínat si ji v každé situaci. Pravda je neměnná. Pravdu není možné zničit nějakým rozhodnutím, tím či oním zákonem. Naše poroba spočívá v podstatě v tom, že se poddáváme vládě lži, že ji nedemaskujeme a že proti ní každý den neprotestujeme. Neopravujeme ji, mlčíme nebo předstíráme, že jí věříme. Žijeme tedy ve falši. Odvážné svědectví pravdě je cestou vedoucí přímo ke svobodě. Člověk, který vydává svědectví o pravdě, je člověkem svobodným dokonce  i v podmínkách vnějšího zotročení, dokonce i v lágru nebo  ve vězení. Kdyby většina Poláků v současné situaci nastoupila cestu pravdy, kdyby ta většina nezapomněla, co pro ni bylo pravdou ještě před necelým rokem, stali bychom se duchovně svobodným národem už nyní. A vnější nebo politická svoboda by musela dříve či později přijít jako důsledek této svobody ducha a věrnosti pravdě. Základní věcí při osvobození člověka i národa je překonání strachu. Strach se přece zásadně rodí z ohrožení. Bojíme se, že nám hrozí utrpení, ztráta nějakého majetku, ztráta svobody, zdraví nebo postavení. A tehdy konáme proti svědomí, které je přece měřítkem pravdy. Přemáháme strach, když se smíříme s utrpením nebo ztrátou něčeho ve jménu vyšších hodnot. Jestliže bude pravda pro nás takovou hodnotou, pro niž má cenu trpět, pro niž má cenu podstoupit riziko, tehdy překonáme strach, který je bezprostřední příčinou našeho zotročení. Kristus vícekrát připomínal Svým učedníkům: „Nebojte se! Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, nemohou udělat nic víc.“