Jako laň prahne po vodách bystřin,
tak prahne má duše po Tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po Živém Bohu:
kdy už smím přijít a spatřit Boží Tvář?
Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci,
když den co den slyším: "Kde je tvůj Bůh?"
Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká:
jak jsem putovával v zástupu,
jak jsem je vodíval k Božímu Domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
ve svátečním průvodu.
Proč se rmoutíš, má duše,
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase Ho budu chválit,
svého Spasitele a svého Boha.
Rmoutím se uvnitř v duši, *
proto vzpomínám na Tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
Přívaly na sebe volají hukotem Tvých vodopádů,
celé Tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
Za dne ať Hospodin dává Svou Milost,
za noci Mu budu zpívat a chválit Ho, neboť mi dává život.
Říkám Bohu: "Má Skálo, proč na mě zapomínáš?
Proč se musím smutně vláčet, tísněn nepřítelem?
Drtí mi to kosti, když mě tupí protivníci,
když den co den mi říkají: "Kde je tvůj Bůh?"
Proč se rmoutíš, má duše,
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase Ho budu chválit,
Svého Spasitele a svého Boha.
