Žalm 88

Hospodine, můj Bože, volám ve dne, 
hořekuji před Tebou v noci.
Kéž pronikne k Tobě má modlitba, 
nakloň Svůj Sluch k mému volání!
Neboť bědami je nasycena má duše 
a můj život se blíží podsvětí.
Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, 
jsem jako člověk bez pomoci.
Mezi mrtvými je moje lože, 
mezi zabitými, kteří leží v hrobě;
na ty už nevzpomínáš, 
jsou vyloučeni z Tvé Péče.
Položils mě do hluboké jámy, 
do temnot a do propastí.
Doléhá na mě Tvůj Hněv, 
všechny Své Přívaly jsi na mě vylil.
Odpudils ode mě známé, 
zošklivil jsi mě před nimi, 
jsem v žaláři, nevyváznu!
Mé oko hasne utrpením, 
denně k Tobě, Hospodine, volám, 
k Tobě vztahuji své ruce.
Děláš snad zázraky pro mrtvé, 
či vstanou lidské stíny a budou Tě chválit?
Což se dá v hrobě vyprávět o Tvé Dobrotě, 
o Tvé Věrnosti v příbytku mrtvých?
Lze poznat Tvé Divy v temnotách, 
Tvou Milost v kraji zapomnění?
Já však volám k Tobě, Hospodine, 
má modlitba Ti přichází vstříc hned ráno.
Proč mě odmítáš, Hospodine, 
a přede mnou skrýváš Svou Tvář?
Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, 
vyčerpán snášel jsem Tvé Hrůzy.
Převalil se přese mě Tvůj Hněv, 
zahubily mě Tvé Hrůzy.
Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, 
koldokola mě obkličují.
Odcizils mi přítele i druha, 
temnota je mou důvěrnicí.