Ztráta smyslu pro hodnoty je typickým jevem dnešní doby. Lidé nevidí a neposuzují hodnoty ve světle víry, očima víry, ale očima svýma, svými city. Rádi mluvíme o těch druhých. Ale co my sami? Kdo se dokáže zeptat: Jak jsem na tom já? Kde se v mém žebříčku hodnot nacházejí například hodnoty posmrtného života? Jak často na ně myslím? Jak dalece mě zajímá věčný život? Neříkám si „lepší vrabec v hrsti než holub na střeše“? Každý z nás je nějak zasažen touto epidemickou barvoslepostí vůči hodnotám. A je zde nebezpečí nákazy. Proto jako u každé jiné nakažlivé nemoci je nutno i tady začít s léčbou nejen u sebe, ale zároveň ve svém okolí. Je to obtížné – lidé si totiž nejsou vědomi své choroby, a proto nejsou ochotni nechat se léčit. Jak na to? Nejprve musíme být zdraví my sami a pak teprve můžeme na sobě ukazovat druhým výhody zdraví – vyrovnanost, klid, schopnost se radovat. Je nutno působit příkladem!
