Angelus 1.11.2015

Drazí bratři a sestry, přejí dobrý den a požehnaný svátek!

 

V dnešní slavnosti Všech svatých vnímáme obzvláště silně společenství svatých, naši velkou rodinu tvořenou všemi členy Církve, a to jak těmi, kdo jsou jako my poutníky na této zemi, tak těmi mnohem početnějšími, kteří ji už opustili a šli do Nebe. Všichni jsme sjednoceni a říkáme tomu „společenství svatých“, tedy společenství všech pokřtěných.

 

Kniha Apokalypsy nám v dnešní liturgii podává jednu charakteristiku svatých a říká, že jsou to lidé cele patřící Bohu. Prezentuje je jako nespočetné množství „vyvolených“, oděných v bílém rouchu a poznamenaných „Boží Pečetí“ (srov. Zj 7,2-4.9-14). Touto poslední zvláštností je alegorickým jazykem zdůrazněno, že svatí patří Bohu plně a výlučně, jsou Jeho Vlastnictvím. A jaký je význam poznamenání člověka a jeho života Boží Pečetí? Říká to znovu apoštol Jan: znamená to, že v Ježíši Kristu jsme opravdu Božími dětmi (srov. 1 Jan 3,1-3).

 

Jsme si vědomi tohoto Obrovského Daru? Všichni jsme Boží děti! Máme na paměti, že ve křtu jsme obdrželi „Pečeť“ našeho Nebeského Otce a stali jsme se Jeho dětmi? Řečeno velice jednoduše: nosíme Boží Příjmení, naším Příjmením je Bůh, protože jsme děti Boží. Tady je kořen povolání ke svatosti! A svatí, které si dnes připomínáme, jsou právě ti, kdo žili v Milosti svého křtu a uchovali bez úhony tuto „Pečeť“ tím, že jednali jako Boží děti, snažili se napodobovat Ježíše a nyní již dosáhli cíle, protože konečně vidí „Boha tak, jak je“.

 

Druhá vlastnost svatých spočívá v tom, že jsou příkladem hodným následování. Avšak pozor: nejenom ti kanonizovaní, nýbrž svatí – takříkajíc – „od sousedů“, kteří se snažili s Boží Milostí praktikovat Evangelium ve svém běžném životě. S takovými svatými jsme se také setkali; možná máme někoho takového v rodině anebo mezi přáteli a známými. Jim patří náš vděk a zejména se patří poděkovat Bohu, že nám je daroval, postavil je blízko k nám jako živé příklady nakažlivého způsobu žití i umírání ve věrnosti Pánu Ježíši a jeho Evangeliu. Kolik jen dobrých lidí jsme poznali a poznáváme, když říkáme: Ten je svatý! Říkáme to bezděčně. Jsou to svatí od našich sousedů, nejsou kanonizováni, ale žijí s námi.

 

Napodobovat jejich skutky lásky a milosrdenství znamená tak trochu zvěčňovat jejich přítomnost na tomto světě. Evangelní skutky jsou vskutku tím jediným, co odolá destrukci smrti: projev něhy, velkodušná pomoc, čas strávený nasloucháním, návštěva, dobré slovo, úsměv… Nám se tyto skutky mohou jevit jako bezvýznamné, ale v Božích Očích jsou věčné, protože láska a soucit jsou silnější než smrt.

 

Panna Maria, Královna všech svatých, ať nám pomáhá více důvěřovat Boží Milosti, abychom se odhodlaně ubírali cestou svatosti. Naší Matce svěřme svoje každodenní úsilí a prosme Ji také za naše drahé zesnulé v důvěrné naději, že se společně jednoho dne všichni setkáme v oslaveném Nebeském společenství.