16.12. - středa po 3. neděli adventní

Iz 45,6b-8.18.21b-25; Lk 7,19-23

 

"Já, Hospodin, to stvořím." Toto praví Hospodin, Stvořitel Nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, Ten, jenž ji upevnil na piířích; nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání.

 

Bůh napsal nádhernou knihu, "jejíž písmena představují množství tvorů přítomných ve vesmíru". Biskupové Kanady výstižně vyjádřili, že žádný tvor nezůstává mimo tento Božský Projev: "Od těch nejširších panoramat až k nejnepatrnějším formám života je příroda stálým zdrojem úžasu a úcty. A je také neustálým Zjevením Božského." Japonští biskupové též řekli něco velice sugestivního: "Vnímat každého tvora, který zpívá hymnus svojí existence, znamená s radostí žít v Boží Lásce a Naději." Tato kontemplace stvoření nám umožňuje skrze všechny věci objevovat ěnjaké poučení, které nám chce Bůh sdělit, protože "kontemplovat stvoření znamená pro věřícího naslouchat Poselství, slyšet Paradoxní a Tichý Hlas".

Můžeme říci, že "vedle Zjevení ve vlastním smyslu slova, obsaženého ve Svatých Písmech, existují tudíž Boží Projevy také v záři slunce i v okamžiku, kdy nastává noc." Věnuje-li lidská bytost pozornost tomuto projevu, naučí se poznávat samu sebe ve vztahu k ostatním tvorům: "Vyjadřuji se tím, že vyjadřuji svět, prozkoumávám svoji posvátnost tím, že odhaluji posvátnost světa."

Papež František - encyklika Laudato si´85, Paulínky 2015

 

Váleček patří mezi krasce a světlo bylo takové, jako je právě jen při západu slunce, pastelové a jasné. Váleček běhal po stéblu trávy nahoru a dolů, jen se mu šest nožiček kmitalo, bylo to svým způsobem legrační a svým způsobem velmi důstojné. Třímilimetrový brouček, jehož krása vynikne pro lidi až při mnohonásobném zvětšení. Důstojný a nečekaně krásný ve svých miniaturních kovově zelených krovkách. Ani samotný král Šalamoun nebyl oblečen v takové nádheře jako on. Vzpomněl jsem na Augustinovo „dělej co děláš“ a jeho běhání po jednom stéblu trávy sem a tam, shánění potravy a shánění rozmnožovacího partnera, mi přišlo jako modlitba. Tento krasec na tomto stéble je nějak speciálně milován Bohem a dobře to ví, dělá, co má dělat, a dělá to takto již posledních třináct tisíc let, od ústupu poslední doby ledové, kdy pravděpodobně jeho druh vznikl. Měl jsem intenzivní dojem, že Bůh o tomto drobném stvořeníčku věděl ještě před založením světa, že je milován stejně jako já a že nějak oba běháme po tom svém stéblu trávy, vědomi si svého důležitého úkolu i své důstojnosti, oba svým způsobem krásní a oba svým způsobem legrační.

Marek Vácha - Příběhy z jiného vesmíru, Cesta 2015

 

Učím se kontemplovat stvoření? Učím se objevovat Tvůrce? Učím se žasnout?