5.12. - sobota po 1. neděli adventní

Iz 30,19-21.23-26; Mt 9,35-10,1.5-8

 

Toto praví Hospodin, Svatý Izraelův: "Siónský lide, který bydlíš v Jeruzalémě, nebudeš ustavičně plakat. (Bůh) se jistě smiluje nad tebou, až uslyší tvé volání; hned jak ho uslyší, odpoví ti."

 

André Louf nám popisuje nového člověka, který překročil práh sklíčenosti a prolévá nad svými hříchy slzy lítosti, které se potají mění v slzy radosti z nově prožívaného života:

Od nynějška je zcela usmířen, poté, co se jen díky Boží Milosti zcela zhroutil a byl od základu nově konstituován. Nepoznává se. Dotkl se propastné hloubky svého hříchu a v témže okamžiku se jej dotklo Hluboké Boží Milosrdenství. Naučil se sklonit se před Bohem a odložit svou masku i všechny své zbraně. A konečně stojí před Bohem zcela bezbranný a nevládne ničím, čím by se mohl bránit před Jeho Láskou. Je nahý a zcela průhledný. Jeho ctnosti a jeho vlastní plány na dosažení svatosti jsou mu vzaty z rukou. S velkou námahou je stěží schopen rozestřít svoji bídu před Milosrdenstvím. Bůh se mu stává skutečně Bohem, totiž Vykupitelem vlastních hříchů. A konečně se smiřuje i s tímto hříchem, aby byl šťastný nad svou slabostí. Na jeho dokonalosti mu teď již vůbec nezáleží: ta je v Božích Očích již jen poskvrněným šatem (srov. Iz 64,5). Své ctnosti vlastní jen Božím prostřednictvím: jsou to rány, ale díky Božímu Milosrdenství obvázané a zahojené rány. Může teď ctít už jedině Boha, který v něm působí a který v něm ustavičně koná Své Zázraky.

Slzy mnich neprolévá jen nad svými hříchy, ale současně také nad zážitkem zklamání. Již nedokáže rozlišit, jestli pláče více nad sbou a svou ubohostí nebo nad Láskou Boží, která jej objímá a pozvedá z jeho nízkosti. A jestliže se v pláči staví tváří v tvář svému hříchu, zažívá také, co obnáší Milost a co znamená Boží Láska: lásku k nepatrným, přijetí nepřijatelného. V slzách na sebe mnich nechává působit nejen své hříchy, ale také Boží Lásku. Srdce reaguje na Boží Lásku slzami. Boží Láska proniká a zraňuje srdce a dává z něho vytrysknout slzám. Plačící se pak neuzavírá před Boží Láskou, ale Jí zraněný je schopen Ji procítit.

Anselm Grün - Vyznej se sám v sobě, KNA 2006

 

Nechávám někdy vytrysknout slzy lítosti nad svými hříchy?