Z kázání sv. Augustina, biskupa

(Sermo 194, 3-4: PL 38, 1016-1017)

 

Patřením na Slovo budeme nasyceni

 

Kdo z lidí poznal všechny Poklady Moudrosti a Poznání utajené v Kristu a ukryté v Chudobě Jeho Těla? Neboť byl Bohatý, ale stal se pro nás Chudým, abychom Jeho Chudobou zbohatli. Když totiž přijal smrtelnost a okusil Smrt, představil se sice v Chudobě; slíbil nám však Bohatství, které Mu nepřestalo patřit, i když se Ho na čas zřekl. 

Jak Nesmírná je Jeho Dobrotivost! Uchovává Ji těm, kdo se Ho bojí, popřává Ji těm, kdo v Něho doufají! 

Naše poznání je jen částečné, dokud nepřijde to, co je dokonalé. Proto, abychom byli schopni to pojmout a pochopit, Ten, jenž je v Božské Přirozenosti rovný Otci, se stal podobným nám v Přirozenosti Služebníka, a nás tak přetváří k Boží Podobě. Jediný Syn Boží tím, že se stal Synem člověka, činí z mnoha lidských synů syny Boží. A těm, kteří se zrodili v otroctví, přináší skrze viditelnou podobu Služebníka svobodu, aby mohli vidět Podobu Boží. 

Neboť už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až On se ukáže, budeme Mu podobní; a proto Ho budeme vidět tak, jak je. Neboť k čemu jsou ty Poklady Moudrosti a Poznání, k čemu to Božské Bohatství, ne-li k tomu, aby nás plně uspokojily? A k čemu to množství Dobrotivosti, ne-li k tomu, aby nás nasytilo? Ukaž nám Otce, a to nám stačí. 

A v jednom žalmu Mu jeden z nás či mezi námi nebo za nás říká: Nasytím se, až se zjeví Tvá Sláva. On však a Otec jsou Jedno a kdo vidí Jeho, vidí i Otce. Pán zástupů Sám je tedy Král Slávy." Až nás promění, ukáže nám Svou Tvář; budeme spaseni, budeme nasyceni a víc už nebudeme potřebovat. 

Dokud k tomu nedojde, dokud nám neukáže, co nám dostačí, dokud se nenapijeme dosyta z toho Pramene Života, do té doby kráčíme ve víře jako poutníci a žijeme v cizině od Něho vzdáleni, hladovíme a žízníme po spravedlnosti. A dokud zatím jen s nevýslovnou dychtivostí toužíme spatřit Boží Podobu, do té doby oslavujme se zbožnou oddaností Den Jeho Narození v Podobě Služebníka. 

Nemůžeme ještě patřit na Toho, jehož Otec zplodil před jitřenkou, shromážděme se tedy k Oslavě Toho, který se v nočních hodinách narodil z Panny. Nechápeme dosud, že před sluncem trvá Jeho Jméno, uznejme tedy, že na slunci je postaven Jeho Stan. 

Ještě Ho nemůžeme uvidět jako Jednorozeného trvale zůstávajícího v Otci, vzpomínejme tedy na Ženicha, jak vychází ze Své Komnaty. Nejsme ještě hodni účastnit se Hostiny našeho Otce, učme se tedy aspoň znát Jesle našeho Pána Ježíše Krista.