O pravé a dokonalé radosti

Bratr Leonard (1) podal na tomtéž místě zprávu, že jednoho dne u svaté Marie (2) blažený František zavolal bratra Lva a řekl: „Bratře Lve, piš.“ A on odpověděl: „Jsem připraven.“ „Piš,“ řekl, „o tom, co je to pravá radost. Když přijde posel a řekne, že všichni pařížští mistři (3) vstoupili do Řádu, napiš, že to není pravá radost. A že [vstoupili] také všichni zaalpští preláti, arcibiskupové a biskupové; a také francouzský král a anglický král, napiš, že ani to není pravá radost. Nebo to, že moji bratři šli k nevěřícím a obrátili je všechny na víru, či to, že mám takovouMmilost od Boha, že uzdravuji nemocné a konám mnoho zázraků: říkám ti, že v tom všem není pravá radost. Ale co je pravá radost? Vracím se z Perugie, je hluboká noc, blátivý zimní čas a je taková zima, že rampouchy zmrzlé vody se mi vytvářejí na kraji hábitu a bodají mě do nohou a z těchto ran vytéká krev. A já plný bláta, mrazu a ledu přicházím ke dveřím [kláštera], a když jsem dlouho bušil a volal, přijde bratr a ptá se: »Kdo je to? Odpovídám: Bratr František.« A on říká: »Jdi, to není vhodná doba na cestování, nevstoupíš.« A když znovu naléhám, odpovídá: »Jdi, ty hlupáku a prosťáčku, nehodíš se k nám. Je nás tu tolik a takových, že tebe nepotřebujeme.« A já opět stojím u dveří a říkám: »Pro Lásku Boží, přijměte mě na tuto noc. A on odpoví: Neudělám to. Jdi ke křížovníkům a tam popros.« Říkám ti, že jestli i potom budu trpělivý a nerozzuřím se, pak v tom je pravá radost, opravdová ctnost a Spása duše.

 

(1) Podle 2Cel 31 doprovázel bratr Leonard z Assisi sv. Františka na jeho cestách po návratu z Dálného východu a můžeme tudíž předpokládat, že od něho věděl víc než ostatní.

(2) Tj. v Porciunkuli.

(3) Tj. tehdejší profesoři z pařížské univerzity.