Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt

Rázem, v jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice, neboť polnice zazní, mrtví vstanou s tělem neporušitelným a my budeme proměněni. Říká-li Pavel »my«, ukazuje, že spolu s ním se Milosti budoucí proměny dostane těm, kdo jsou v tomto čase spolu s ním a jeho druhy spojeni společenstvím Církve a spravedlivého života. O jakou proměnu jde, naznačuje slovy: Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost. Aby tedy mohla jednou následovat taková proměna v podobě spravedlivé odměny, předchází ji nyní proměna v podobě nezištné štědrosti. 

Takže odměna budoucí proměny se slibuje těm, kdo se v tomto životě změnili od zlého k dobrému. 

Působením Milosti se v nich tedy děje to, že zde nejprve ospravedlněním duchovně vstávají z mrtvých, a tak v nich počíná Boží Dar proměny; později se při vzkříšení těla proměna ospravedlněných dovršuje a dokonalé Oslavení trvá již navěky, aniž se mění. Nejprve Milost ospravedlnění a pak Milost oslavení je totiž proměňuje tak, že v nich tato Sláva zůstává bez proměny a navěky. 

Zde se totiž proměňují prvním vzkříšením, které je osvěcuje a obrací. Jím přecházejí ze smrti k životu, z hříchu ke spravedlnosti, z nevěry k víře, ze zlých skutků k svatému životu. Proto nad nimi nemá druhá smrt žádnou moc. O takových se praví ve Zjevení: Blažený, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc. A v téže knize se rovněž praví: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt. Neboť stejně jako první vzkříšení spočívá v obrácení srdce, spočívá druhá smrt ve věčném Trestu. 

Každý, kdo nechce být odsouzen k věčnému Trestu druhé smrti, by tedy měl pospíchat, aby se už zde stal účastným prvního vzkříšení. Ti totiž, kdo se dají v tomto životě proměnit Bázní Boží a přecházejí od špatného života k dobrému, ti přecházejí ze smrti do života a jednou také projdou proměnou z hanby do Slávy.