Zbraně lásky

Včera jsme oslavili časné Narození Věčného Krále, dnes oslavujeme triumfální umučení a smrt Jeho vojína.
Včera totiž vykročil náš Král v Rouše Tělesnosti z Paláce Panenského Lůna, aby milostivě navštívil svět, dnes vyšel Jeho vojín z tělesného stanu, aby v triumfálním průvodu vstoupil do Nebe.
Náš Král, jakkoli ten Nejvyšší, přišel kvůli nám v Poníženosti. Nemohl ovšem přijít s prázdnou, a tak přinesl Svému vojsku Veliký, Královský Dar. Nejenže Jím všechny opravdu štědře obdaroval, ale také jim dodal nezdolnou sílu k boji. Tím Darem, který přinesl, byla čistá Láska, přivádějící člověka k účasti na Božství.
A co přinesl, to také rozdělil; Sám Sebe přitom nijak neochudil, ale chudobu Svých věrných podivuhodně zahrnul štědrostí a Sám zůstal plný Neztenčeného Bohatství.
Tedy Láska. Táž, která Krista stáhla z Nebe na zem, vynesla Štěpána ze země na Nebesa. Čistá Láska nejprve vyšlehla z Krále, pak zazářila také z vojína.
Aby mohl přijmout diadém vítězství, jak naznačuje i jeho jméno, vyzbrojil se Štěpán láskou a dík této zbrani všude vítězil. Pro lásku k Bohu necouvl před rozlícenými Židy, pro lásku k bližnímu se modlil za ty, kteří ho kamenovali. Z lásky napomínal zbloudilé, aby se napravili, z lásky se přimlouval za kamenující, aby nebyli potrestáni.
Spolehl se na sílu lásky a přemohl Šavla i přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v Nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl s to obrátit domluvou.
Nuže, teď se tedy Pavel raduje se Štěpánem, se Štěpánem se kochá Jasem Kristovy Slávy, se Štěpánem plesá, se Štěpánem kraluje. Neboť tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny,1 dostal se i Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby.
A to je ten pravý život, bratři moji, když Pavel není zahanben pro Štěpánovu smrt, a Štěpán se naopak těší z Pavlova společenství, protože v obou vládne radost lásky. Láska totiž přemohla u Štěpána židovskou zběsilost, láska přikryla u Pavla množství hříchů,2 láska dokázala u obou stejně dosáhnout podílu v Nebeském Království.
Láska je vskutku pramenem a počátkem každého dobra, znamenitou záštitou a také cestou vedoucí do nebe. Kdo chodí v lásce, nemůže ani zabloudit, ani propadnout strachu. Neboť láska ukazuje směr, láska ochraňuje, láska vede k cíli.
Vidíte tedy, bratři, že Kristus nám Láskou jakoby postavil žebřík, po němž může každý křesťan vystupovat do Nebe. Proto si ze všech sil snažte uchovat čistou lásku a navzájem si ji prokazujte. Ať ve vás roste a vede vás vzhůru.
 
1 Srov. Sk 8, 1a.
2 Srov. Př 10, 12.