Oslavujte Hospodina, neboť je Dobrý, Jeho Milosrdenství trvá navěky.
Drahokam Nebes
V kostele pasionistů v toskánské Lucce se nachází náhrobek, na kterém je zobrazena mladá žena s vážnými a velmi důstojnými rysy v obličeji. Nápis na náhrobku zní: „Byla vytržena ze světa spíše žárem lásky k Bohu než skrze nemoc.“ Kdo je tato zesnulá a čím se vyznačuje?
Narodila se 12. března 1878 ve městě Bogonuovo di Camigliano nedaleko Luccy jako dcera lékárníka Jindřicha a jeho ženy Aurelie a jako čtvrté dítě z osmi sourozenců a ještě téhož dne byla pokřtěna. Mělo být jméno, které jí dali při křtu, Gemma – drahokam, předzvěstí skutečnosti, že se jednou stane velkou světicí.
Byla ještě dítětem, když farář z Gargnana řekl: „Drahokamy jsou v Nebi. Doufejme, že toto malé děvčátko bude jednou drahokamem v Nebi!“ Výraz její tváře a její postoj měly v sobě něco z rysů světice a působily hlubokým dojem. Dětská prostota a pokora se tu mísila s nadpřirozenou spiritualitou.
Úmrtí v rodině
Úmrtí v rodině
26. května 1885 přijala od biskupa v Lucce v kostele sv. Michala svátost biřmování. Během Mše Svaté měla vnitřní zážitek: „Slyšela jsem vnitřní Hlas ve svém srdci: ,Chceš mi dát svou maminku? Dáš mi ji ráda?‘“ V září téhož roku její maminka zemřela a rok nato zemřel její 18letý bratr Gino, který chtěl být knězem. Gemma přitom prožila psychický otřes. Po nějaké době začala trpět. Gemma vzpomíná: „Pocítila jsem touhu růst v lásce k Ukřižovanému Ježíši a přitom trpět a pomáhat Ježíši v Jeho Bolestech.“ Nejdříve vedla otci domácnost a starala se o sourozence. Pak zemřel i otec. Jeho smrt znamenala v jejím životě bolestný zlom. Upadla do těžké zdravotní krize a trpěla bolestnou nemocí.
Nečekané uzdravení ve smrtelné nouzi
2. února 1899 počítal lékař i s její smrtí. Ve svých 21 letech přijala svátosti umírajících. Brzy nato se stalo něco nevysvětlitelného. V těžké smrtelné úzkosti se jí zjevil sv. Gabriel Possenti. Jeho přímluvě připisuje svoje pozdější uzdravení, které bylo náhlé a úplné, takže mohla ihned opět začít pracovat. V době největšího utrpení složila slib: jestliže se uzdraví, chce vstoupit do řádu. Věrná svému slibu, prosila o přijetí u salesiánek. Ale již po dvaceti dnech musela odejít. Bůh s ní měl jiné plány.
Kristovy Rány
V předvečer svátku Božského Srdce Páně měla Gemma náhle extázi. Napsala o tom: „Ocitla jsem se náhle před Nebeskou Maminkou, po jejíž Pravici stál můj anděl strážný. Řekla mi: ‚Dcero, ve Jménu Ježíše se ti odpouštějí hříchy. Můj Syn tě miluje a chce ti dát zvláštní Milost. Chceš prokázat, že jsi Jí hodná?‘ Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Ona pokračovala: ‚Budu tvojí Matkou, ty se osvědčíš jako Moje pravá dcera.‘ Rozevřela Svůj Plášť a přikryla mě Jím. V tom okamžiku se zjevil Kristus. Z Jeho Ran vycházelo něco jako Ohnivé Plameny, které se dotkly jen na okamžik mých rukou, nohou a mého srdce. Myslela jsem, že musím zemřít. Nakonec mě Nebeská Matka políbila na čelo. Všechno zmizelo a já jsem se opět nacházela na zemi.“
2. února 1899 počítal lékař i s její smrtí. Ve svých 21 letech přijala svátosti umírajících. Brzy nato se stalo něco nevysvětlitelného. V těžké smrtelné úzkosti se jí zjevil sv. Gabriel Possenti. Jeho přímluvě připisuje svoje pozdější uzdravení, které bylo náhlé a úplné, takže mohla ihned opět začít pracovat. V době největšího utrpení složila slib: jestliže se uzdraví, chce vstoupit do řádu. Věrná svému slibu, prosila o přijetí u salesiánek. Ale již po dvaceti dnech musela odejít. Bůh s ní měl jiné plány.
Kristovy Rány
V předvečer svátku Božského Srdce Páně měla Gemma náhle extázi. Napsala o tom: „Ocitla jsem se náhle před Nebeskou Maminkou, po jejíž Pravici stál můj anděl strážný. Řekla mi: ‚Dcero, ve Jménu Ježíše se ti odpouštějí hříchy. Můj Syn tě miluje a chce ti dát zvláštní Milost. Chceš prokázat, že jsi Jí hodná?‘ Nevěděla jsem, co mám odpovědět. Ona pokračovala: ‚Budu tvojí Matkou, ty se osvědčíš jako Moje pravá dcera.‘ Rozevřela Svůj Plášť a přikryla mě Jím. V tom okamžiku se zjevil Kristus. Z Jeho Ran vycházelo něco jako Ohnivé Plameny, které se dotkly jen na okamžik mých rukou, nohou a mého srdce. Myslela jsem, že musím zemřít. Nakonec mě Nebeská Matka políbila na čelo. Všechno zmizelo a já jsem se opět nacházela na zemi.“
Když se Gemma vzpamatovala, nesla na svém těle Kristovy Rány. Od toho dne se její stigmatizace opakovala pravidelně každý čtvrtek kolem 20. hodiny a trvala do pátku do 3. hodiny odpoledne. Pak Rány opět zmizely: krvácení na rukou, nohou a boku ustalo. Rány zaschly a porušená tkáň se opět spojila. Další den nebo nejpozději v neděli nebylo po Ranách ani stopy. Kůže srostla do své přirozené podoby a byla stejná jako na neporaněných částech těla.
Vzplanutí lásky
Gemma se snažila udržet všechny tyto události v tajnosti. Ale v následujících čtyřech letech až do její smrti se její stigmata každý čtvrtek obnovovala. Působila jí velké bolesti. Mimoto trpěla Gemma i bolest bičování a korunování trním. Prožívala těžká muka a krvavý pot Getsemanské zahrady. Její život vyvrcholil nakonec duchovním zasnoubením. Často říkala: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ Její mystické zážitky měly rozličnou intenzitu. Největším bylo „vzplanutí lásky“. Při něm byla její duše uvedena do obzvláště vysokého stupně vnitřního žáru.
Její srdce, jak vysvětluje, se podobalo rozpálené výhni a vykazovalo i silné fyzické účinky. Kůže kolem srdeční krajiny byla jako spálená a nebylo možno na ni položit holou ruku. Gemma sama vysvětluje: „Asi osm dní cítím kolem srdce tajemný Oheň, který si nedokážu vysvětlit. Tento Oheň vzrostl tak silně, že je téměř k nesnesení. Potřebovala bych led, abych ho uhasila. Je to Oheň, který proniká i navenek, Oheň, který mě ničí a stravuje. … Velký Bože, miluji Tě! Chci Tě tak velice milovat!“ Při jejím utrpení jí pomáhala Matka Boží. Gemma jasně nazírala Její ústřední Postavení v Díle Spásy jakožto Spoluukřižované Spoluvykupitelky a Prostřednice. Pozdější učení II. vatikánského koncilu o Panně Marii jako Matce Církve nacházelo v jejím životě nejvyšší možné uskutečnění. Ježíš a Maria patřili u ní zcela nerozlučně k Sobě. Maria jí ukazovala a připravovala cestu k Ježíši. Pán ji poučil, že vzýváním Jeho Jména a Jména Panny Marie ihned rozpozná a zažene každé Ďáblovo klamné našeptávání.
Mystický život Gemmy Galgani byl veden jednak hlubokou účastí na Kristově Utrpení, jednak prožívaným Duchovním Mateřstvím Panny Marie. Mnoho pro ni znamenala četba spisů sv. Alfonse z Liguori a sv. Gabriela Possentiho, který se jí často zjevoval.
Prorocká slova pro naši dobu
Kromě daru poznání srdce měla Gemma Galgani i dar proroctví. Kristus jí sdělil v říjnu 1901: „Moje dcero, jak mnoho nevděčnosti a špatnosti je ve světě! Hříšníci žijí v tvrdošíjné zatvrzelosti dále ve svých hříších. Zbabělé a slabé duše nemají sílu, aby zvítězily nad tělem. Podvedené duše propadají zděšení a zoufalství. Horlivé duše propadají potupné vlažnosti. Lhostejnost každým dnem roste a nikdo nedělá pokroky v dobrém.“ Jindy jí Ježíš řekl: „Nikdo se nezajímá o Moji Lásku a Moje Srdce je zapomenuto. Je to, jako bych nikdy neměl žádnou Lásku k těmto lidem, jako bych pro ně nic nevytrpěl, jako bych byl pro ně neznámý. Moje Srdce je v ustavičném Smutku. V kostelech jsem téměř stále sám, a když tam přijdou lidé, mají k tomu zcela jiné důvody. A Já musím snášet, že Můj Chrám byl ponížen na místo pro zábavu. Jak mnoho je těch, kteří Mě pod pokryteckým zdáním zrazují ve svatokrádežném Přijímání.“
Smírné utrpení a smrt
Gemma pak prosila Boha o smírné utrpení. Brzy začaly velké obtíže v přijímání potravy. Její žaludek nepřijímal žádný pokrm. Následovaly dny zcela bez stravy. Po 60 dnech zhubla až na pokraj smrti hladem. Trpěla strašná vnější i vnitřní muka. Zaplavovalo ji moře bolestí.
Na Velký pátek 1903 vytrpěla těžká smrtelná muka. Následující Bílou sobotu 11. dubna 1903 Gemma zemřela ve věku 24 let. Jakmile vydechla naposled, na její tváři se rozhostil vlídný úsměv. Její tělo obklopila obdivuhodná vůně. Byla pohřbena v kostele pasionistů v Lucce. 14. května 1933 ji Pius XI. prohlásil blahoslavenou. Pius XII. svatořečil tuto velkou trpitelku a mystičku 2. května 1940.
Gemma se snažila udržet všechny tyto události v tajnosti. Ale v následujících čtyřech letech až do její smrti se její stigmata každý čtvrtek obnovovala. Působila jí velké bolesti. Mimoto trpěla Gemma i bolest bičování a korunování trním. Prožívala těžká muka a krvavý pot Getsemanské zahrady. Její život vyvrcholil nakonec duchovním zasnoubením. Často říkala: „Nežiji již já, ale žije ve mně Kristus.“ Její mystické zážitky měly rozličnou intenzitu. Největším bylo „vzplanutí lásky“. Při něm byla její duše uvedena do obzvláště vysokého stupně vnitřního žáru.
Její srdce, jak vysvětluje, se podobalo rozpálené výhni a vykazovalo i silné fyzické účinky. Kůže kolem srdeční krajiny byla jako spálená a nebylo možno na ni položit holou ruku. Gemma sama vysvětluje: „Asi osm dní cítím kolem srdce tajemný Oheň, který si nedokážu vysvětlit. Tento Oheň vzrostl tak silně, že je téměř k nesnesení. Potřebovala bych led, abych ho uhasila. Je to Oheň, který proniká i navenek, Oheň, který mě ničí a stravuje. … Velký Bože, miluji Tě! Chci Tě tak velice milovat!“ Při jejím utrpení jí pomáhala Matka Boží. Gemma jasně nazírala Její ústřední Postavení v Díle Spásy jakožto Spoluukřižované Spoluvykupitelky a Prostřednice. Pozdější učení II. vatikánského koncilu o Panně Marii jako Matce Církve nacházelo v jejím životě nejvyšší možné uskutečnění. Ježíš a Maria patřili u ní zcela nerozlučně k Sobě. Maria jí ukazovala a připravovala cestu k Ježíši. Pán ji poučil, že vzýváním Jeho Jména a Jména Panny Marie ihned rozpozná a zažene každé Ďáblovo klamné našeptávání.
Mystický život Gemmy Galgani byl veden jednak hlubokou účastí na Kristově Utrpení, jednak prožívaným Duchovním Mateřstvím Panny Marie. Mnoho pro ni znamenala četba spisů sv. Alfonse z Liguori a sv. Gabriela Possentiho, který se jí často zjevoval.
Prorocká slova pro naši dobu
Kromě daru poznání srdce měla Gemma Galgani i dar proroctví. Kristus jí sdělil v říjnu 1901: „Moje dcero, jak mnoho nevděčnosti a špatnosti je ve světě! Hříšníci žijí v tvrdošíjné zatvrzelosti dále ve svých hříších. Zbabělé a slabé duše nemají sílu, aby zvítězily nad tělem. Podvedené duše propadají zděšení a zoufalství. Horlivé duše propadají potupné vlažnosti. Lhostejnost každým dnem roste a nikdo nedělá pokroky v dobrém.“ Jindy jí Ježíš řekl: „Nikdo se nezajímá o Moji Lásku a Moje Srdce je zapomenuto. Je to, jako bych nikdy neměl žádnou Lásku k těmto lidem, jako bych pro ně nic nevytrpěl, jako bych byl pro ně neznámý. Moje Srdce je v ustavičném Smutku. V kostelech jsem téměř stále sám, a když tam přijdou lidé, mají k tomu zcela jiné důvody. A Já musím snášet, že Můj Chrám byl ponížen na místo pro zábavu. Jak mnoho je těch, kteří Mě pod pokryteckým zdáním zrazují ve svatokrádežném Přijímání.“
Smírné utrpení a smrt
Gemma pak prosila Boha o smírné utrpení. Brzy začaly velké obtíže v přijímání potravy. Její žaludek nepřijímal žádný pokrm. Následovaly dny zcela bez stravy. Po 60 dnech zhubla až na pokraj smrti hladem. Trpěla strašná vnější i vnitřní muka. Zaplavovalo ji moře bolestí.
Na Velký pátek 1903 vytrpěla těžká smrtelná muka. Následující Bílou sobotu 11. dubna 1903 Gemma zemřela ve věku 24 let. Jakmile vydechla naposled, na její tváři se rozhostil vlídný úsměv. Její tělo obklopila obdivuhodná vůně. Byla pohřbena v kostele pasionistů v Lucce. 14. května 1933 ji Pius XI. prohlásil blahoslavenou. Pius XII. svatořečil tuto velkou trpitelku a mystičku 2. května 1940.
