Zamýšlel jsi se mnou, co je pro mé blaho

Ať Ti dobrořečí má duše, Pane Bože, můj Stvořiteli; ať Ti dobrořečí má duše a mé nejhlubší nitro ať Tě velebí za všechno Tvé Slitování, jímž mě tak nezaslouženě zahrnula Tvá Bezmezná Láska. Vzdávám díky, jak nejlépe mohu, Tvému Nesmírnému Milosrdenství, a s Ním chválím a oslavuji Tvou Shovívavou Trpělivost. Neboť Tys měl se mnou Strpení, když jsem všechna svá nejútlejší, dětská, dívčí i mladá léta až skoro do pětadvacátého roku prožívala v tak zaslepené pošetilosti. Myšlenkami, slovy i skutky jsem se pouštěla bez výčitek svědomí, jak si nyní uvědomuji, do všeho, co se mi líbilo a bylo dovoleno. A kdybys mě nebyl chránil jednak tím, žes mi dal vrozený odpor k zlému a zálibu v dobrém, jednak zvenčí výtkami mých nejbližších, a kdybych byla žila jako pohan mezi pohany, nikdy bych byla nepoznala, že Ty, můj Bože, odměňuješ dobro a trestáš zlo. Ale Ty sis mě vyvolil a připravoval už od dětství, od mého pátého roku, mezi Tvými nejoddanějšími přáteli v prostředí svaté řehole. 

Abych to napravila, obětuji Ti, nejvýš Milující Otče, všechno Utrpení Tvého Milovaného Syna, od té chvíle, kdy zaplakal v Jeslích na seně, všechno, co snášel potom, Závislost Nemluvněte, Slabost Dítěte, Těžkosti Dospívajícího, Bolesti Jeho Mládí, až po tu Hodinu, kdy na Kříži naklonil Hlavu a s hlasitým Výkřikem zemřel. A rovněž Ti v náhradu za všechny své nedbalosti obětuji, nejvýš Milující Otče, celý Jeho Přesvatý Život, naprosto Dokonalý ve všech Myšlenkách, Slovech i Skutcích, od té chvíle, kdy Tvůj Jednorozený, seslán z Nebeského Trůnu, sestoupil na svět, až do té Hodiny, kdy představil Tvé Otcovské Tváři Své Vítězné Oslavené Tělo. 

Z hluboké propasti své ubohosti vzdávám díky a chválím a uctívám nejen Tvé Nesmírné Milosrdenství, ale také Tvou Nejlaskavější Dobrotu. Neboť zatímco jsem tak promarňovala svůj život, Tys, Otče Milosrdenství, zamýšlel se mnou to, co je pro mé blaho, a ne pro utrpení, totiž jak bys mě vyvýšil množstvím a velikostí Svých Dobrodiní. A daroval jsi mi také Neocenitelnou Důvěrnost Svého Přátelství, neboť mi různým způsobem nabízíš Nejvznešenější Stánek Božství, Své Božské Srdce, aby se dovršila má radost a štěstí. 

A nadto ještě jsi přivábil mou duši tím, žes mi věrně přislíbil, jaká Dobrodiní mi chceš prokázat v hodinu smrti a po smrti; a kdybych neměla od Tebe žádný jiný Dar, už za toto jediné by po Tobě mé srdce právem stále vzdychalo s živou nadějí.