Poslání sv. Josefa

Svatý Josef byl Ochráncem Nejsvětější Panny Marie a Ježíška. Díky této od Boha mu svěřené úloze přiznávají mu teologové nejvyšší stupeň blaženosti a Milostí jako nejsvětějšímu ze všech světců. Jeho nejobdivovanější, Bohem propůjčené ctnosti byly přesně přizpůsobeny jeho poslání.
 
„Svatý Josef byl zvláštním způsobem vyvolen od Boha, aby sloužil Marii v Nejintimnějším Tajemství Vtělení Vykupitele: Ježíš byl zjeven apoštolům, aby Ho hlásali celému světu. Svatému Josefu byl naopak zjeven, aby o Něm mlčel a aby Ho skrýval. Apoštolové jsou světla, která mají Ježíše zviditelnit. Josef je naopak závoj, který Ho má zahalit. A pod tímto Tajemným Závojem se nám skrývá Mariino Panenství a Nekonečná Velikost Vykupitele našich duší.“ (J. B. Bossuet) Svatý Josef byl Bohem povolán, aby chránil Mariino Panenství a Čest. K tomu cíli mu dal uzavřít s Neposkvrněnou právoplatné manželství, které však bylo ve všem „podle Nebe“. Jak vysvětluje svatý Tomáš, bylo to to nejvyšší přizpůsobení, aby na našeho Pána ani na Jeho Matku před dobou Jeho oficiálního vystoupení nikdo nenahlížel jako na legitimního Božího Syna. Bůh nesměl dovolit, aby padl na Matku Boží třeba jen ten nejmenší stín podezření z hříšného jednání, pro který by měl lid právo Ji ukamenovat. Uprostřed těžkostí a pronásledování, které následovaly po Narození Vykupitele, byl svatý Josef pro Marii i Ježíše Ochráncem. Často bral do své náruče Toho, ve kterém spatřoval svého Stvořitele a Vykupitele. Viděl Ho, jak vyrůstá, a mohl dokonce přispívat k Jeho lidské výchově, protože Ježíš byl k Marii i k němu Poslušný a byl jim poddán (Lk 2,51). Josef se zcela věnoval jediné úloze: byl to on, kdo vyhledal Stáj v betlémské jeskyni, kde se Kristus narodil. Zachránil Ho z rukou Heroda a uprchl s Ním i s Jeho Matkou do Egypta. Později po Herodově smrti se vrátil do svého rodného Nazareta. Právem tedy nazýváme svatého Josefa Pěstounem, který o Ježíše pečoval a živil Ho. Tím však není ještě řečeno vše, protože Josefovi nebyl tento úkol svěřen náhodou. Spíše byl Bohem od počátku předurčen, aby nad Ježíšem bděl. Charles Louis Gay (1815–1892) nám k tomu dává krásný obraz: „V Tajemství Vtělení je Ježíš Konsekrovaná Hostie. Ciborium je Maria a Velum je svatý Josef. Jako je Ciborium vytvořeno pro Hostie, tak i Velum je vytvořeno jen pro Hostie a Ciborium. Tak je tomu i se Svatou Rodinou: Maria existuje jen pro Ježíše a a Josef existuje jen pro Ježíše a Marii.“
 
PŘEDURČENÍ SVATÉHO JOSEFA
 
Je to základní princip teologie: když Bůh volá některou duši k mimořádnému úkolu, připravuje ji na něj tím, že jí uděluje potřebné ctnosti a svatost. Svatý Josef byl mimořádně omilostněn, protože měl žít zcela jen pro Vtělené Slovo. Tak řekl papež Lev XIII.: „Svatý Josef byl Mariin manžel a domnělý Ježíšův otec. Tento dvojí úřad je pramenem vší jeho důstojnosti a moci, vší jeho svatosti a oslavy. Ale Důstojnost Matky Boží je tak Vznešená, že nic většího není myslitelné. Svatý Josef však byl skrze manželský svazek těsně spjat s Nejsvětější Pannou. Proto o tom není nejmenších pochyb, že mu bylo dopřáno více než komukoliv jinému, aby se přiblížil k té Důstojnosti, s jakou byla Maria povznesena nad všechny ostatní tvory. Neboť manželství je to nejtěsnější spojení a životní společenství dvou lidí a má podle přirozenosti za následek také společné vlastnictví všeho jmění. Když tedy Bůh určil svatého Josefa za manžela Panně Marii, dal Jí tím nejen životního druha, Ochránce Jejího manželství a Ochránce Její Cti, ale také zvláštní druh manželství, takže manžel měl vysoký podíl na Důstojnosti své Manželky.“ Byla to od věčnosti Boží Vůle, že se mělo Slovo stát Tělem a narodit se Zázračným Způsobem z Panny Marie, která měla být zvláštním svazkem spojena s Josefem v opravdovém manželství. Tak říká evangelista Lukáš: Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret, k Panně zasnoubené muži jménem Josef z domu Davidova: Jméno Panny bylo Maria. (Lk 1,26n) Z pohledu na tuto vznešenou roli vyplývá, že svatý Josef Milostí a svatostí převyšoval patriarchy (i samotného Mojžíše, největšího z proroků, i svatého Jana Křtitele). P. Eduard Hugon o tomto Tajemství píše: „Čím blíže je někdo pramenu, tím více cítí jeho tok. Kdo stojí po Marii nejblíže Lidství Slova, ne-li Josef? Kristovo Lidství je Oceán Milosti, která Josefovu duši zaplavovala a přetékala z ní. Všechny tři propasti jsou zde bezedné. Toto Tajemství poznáme teprve ve věčné blaženosti.“
 
CTNOSTI SVATÉHO JOSEFA
 
Svatý Bernardin Sienský říká o svatém Josefu, že Duch Svatý jemu, který měl stát Panně Marii tak nablízku, dal Milost, aby Jí byl podoben také v ctnostech, a pokračuje: „Věřím proto, že svatý Josef byl po Panně Marii nejčistší, nejpokornější a nejhlubší v lásce k Bohu i k bližním a nejvíce planul kontemplací na nejvyšší úrovni.“
 
Jeho neposkvrněná čistota
 
První ctnost, kterou u svatého Josefa vidíme jako nápadnou, je čistota. V uměleckých zobrazeních je proto svatý Josef vždy představen s lilií v ruce. Zahrnoval Marii nejčistější a nejuctivější láskou. Miloval ji v Bohu a pro Boha, a to pro Čest, kterou Ji Bůh obdařil. Krása celého vesmíru není ničím ve srovnání s touto hlubokou a Bohem vštípenou jednotou obou duší, která je radostí andělů i našeho Pána. Maria musela být panenská, aby přijala a porodila Boží Slovo. Josef musel být panický, aby chránil v manželství Mariino Panenství: „Věrnost tohoto manželství spočívala v Ochraně Panenství. … Byla to smlouva, která zavazovala oba. Jsou dva panenští, kteří se spojují, aby navěky vzájemně chránili svá panenství svým tichým souhlasem a pokornou vůlí.“ Jejich manželská láska byla ryze duchovní. „Pověz nám, svatý Josefe, jak jsi miloval Marii? Bezpochyby to nebyla ona smrtelná, nýbrž skrytá a vnitřní krása, jejíž nejvýznamnější ozdobou bylo Svaté Panenství!... Čím více miloval Josef tuto čistotu, tím více ji chtěl chránit, nejprve ve své Svaté Manželce a pak i sám v sobě skrze dokonalou jednotu srdcí.“ (J. B. Bossuet) Dom Bernard Marechaux (1849–1927) potvrzuje tuto myšlenku: „Jelikož Josef byl manželem Neposkvrněné Panny, byl sám pozdvižen k vysokému stupni čistoty. Můžeme říci, že přitažlivá síla hříchu v něm byla zcela vyloučena. Můžeme v něm pozorovat, jak vznešené svatosti může dosáhnout duše, která je bez ustání vystavena vlivu Marie.“ Tak byl svatý Josef prvním mariánským ctitelem. Pater E. Hugon k tomu dává další krásný příměr: „Představme si zrcadlo, které přijímá přímé sluneční paprsky, a jiné zrcadlo, které stojí proti němu. To druhé odráží jas jen díky prvnímu. Maria je Zrcadlo, které přijímá přímo Paprsky Slunce Spravedlnosti. Josef naopak je zrcadlo, které přijímá Zář od Marie. Kristův Jas a Odlesk Svaté Panny dopadají na jeho duši a činí ji zcela zářící.“
 
Jeho pronikavá víra
 
Zamysleme se nyní nad jednotlivými aspekty jeho víry. Jsme v pokušení vyslovit o něm podobnou chválu, kterou pronesla žena v Evangeliu o Marii: „Blahoslavený muž, který se skláněl nad Jesličkami, který Tě nosil ve svých ramenou.“ Prvním aspektem víry svatého Josefa je těsný styk s Tajemstvím Vtělení a jeho vnitřní spojení s Marií a Ježíšem: Maria neřekla Josefovi nic o Poselství anděla. Přenechala Bohu, aby mu zjevil toto Tajemství. Svatý Josef naopak ani na okamžik nepochyboval o její nevinnosti. Cítil v ní působící Boží Moc. A proto i přes bolest ve svém srdci uvažuje o tom, že ustoupí před tímto Tajemstvím a odloučí se od své milované Snoubenky. Svatý Tomáš píše: „Josef chtěl Marii propustit, protože se obával žít s Ní, z úcty před Její Svatostí! Jaká starost musela zachvátit jeho srdce, že se rozhodl k této oběti? Ale Bůh od něho žádal, aby přijal k sobě Marii a zasvětil se službě Ježíši a Jeho Matce. S radostí přijal toto Poselství a prohluboval v měsících před Narozením Vykupitele svou víru v toto Tajemství. Objal je celou svou duší, nikoliv aby Je hlásal jako později apoštolové, nýbrž aby Je ukrýval. Po desetiletí nesl břemeno tohoto Tajemství, aniž by to kdy otřáslo jeho vírou.“
 
Pevná víra v temnotách
 
Víra v tajemství zjevení nás ponechává v polotemnotách bez evidentního nazírání. Ale Suverenita Boží Pravdy nemůže klamat ani sebe, ani nás. Přesto Bůh používá lidské prostředky, aby podpořil naši víru: jsou to svědectví a spásné působení Církve, Její veřejná Bohoslužba anebo křesťanský život lidí, kteří nás obklopují. Zdá se však, že Bůh osvěcoval svatého Josefa jen velmi šetrně: on jako autentický svědek Tajemství Božího Vtělení obdržel jen velmi střídmé Zjevení, sen, ve kterém mu anděl sdělil: Josefe, synu Davidův, neboj se k sobě vzít svou Manželku Marii. Vždyť Dítě, které počala, je z Ducha Svatého. Porodí Syna a dáš Mu Jméno Ježíš; On totiž spasí Svůj lid od hříchů. (Mt 1,20n) To zázračné ho nezasáhlo přímo. Nebyl poctěn přímým Zjevením anděla jako Panna Maria nebo pastýři, neviděl mimořádné Nebeské Znamení jako mudrci z Východu. Poznal tyto Zázraky jen nepřímo, byly přizpůsobeny jeho víře. Také když musel utéci do Egypta, poskytl mu anděl ve snu jen minimální informace: Vstaň, vezmi Dítě a Jeho Matku a uteč do Egypta a zůstaň tam, dokud ti neřeknu. Herodes bude totiž po Dítěti pátrat, aby Je zahubil. (Mt 2,13) Ale Josef neváhal ani okamžik, neměl žádné námitky, nýbrž uposlechl, i když neznal cizí zem ani její řeč. Následují dlouhá léta v Nazaretě s událostí nalezení Ježíše uprostřed učitelů v Chrámě. Navenek se Ježíš neliší od jiných dětí. Jak bude později plnit Své Poslání? – Kolik Tajemství pro Josefa! O co se opírala Josefova víra? Jistě znal předpovědi proroků. Můžeme si našeho světce představit jako rozjímajícího, který poznával Tajemství Ježíše a Marie z jasných proroctví a předobrazů Písma svatého.
 
Hluboká láska
 
O Poselství anděla, které Josef obdržel ve snu, nám Bossuet říká: „On žil jen pro Ježíše Krista, neměl jiné starosti než o Něho. Chová k Božímu Synu pocity otce. Čím nebyl podle přirozenosti, tím byl svou náklonností...
 
Josef sdílel s Marií Její Starosti, Její probdělé noci, Její Nepokoj při Výchově Božského Dítěte. Projevoval Ježíši přirozenou náklonnost, všechny něžné city, všechny láskyplné projevy otcovského srdce.“ Tuto nadpřirozenou lásku v něm vytvořil Bůh. „Pravý Otec Ježíše Krista, Věčný Bůh, který vyvolil svatého Josefa, aby Jeho Jedinému Synu sloužil jako otec uprostřed časů, vložil do něho svým způsobem jiskru Své Věčné Lásky, jakou Sám miloval Svého Syna. To proměnilo jeho srdce, to ho obdařilo otcovskou láskou.“
 
Pokora obohacená rozjímavou modlitbou
 
Josefova svatost byla prostoupena pokorou. Nezažil slávu Ježíšova veřejného Života. Nikomu neprozradil své Tajemství, protože to nepokládal za své poslání. Jeho národ by mu to ani neuvěřil, protože mnozí čekali na časného Mesiáše, který bude oděn slávou, žádného Chudého a Trpícího Vykupitele. Josefovo mlčení zahalovalo Tajemství: tak setrval Josef na svém místě. Byl Ochráncem Božího Syna. Byl spokojen s tím, že vykonával své řemeslo a podle vnějšího zdání – vedl monotónní život. Dom Marechaux přidává další podobenství: „Kdo se díval z dálky na židovský stánek smlouvy, který byl oděn jen plachtami a vzdoroval větru a dešti, nemohl tušit, jak vzácnými látkami a zlatem je vybaven jeho vnitřek a jakými vůněmi je naplněn. Nikdo by nepomyslel, že obsahuje archu úmluvy. Kdo viděl svatého Josefa na útěku nebo v dílně, nemohl mít představu o výši jeho ctností ani o bohatství jeho pokorného a pracovitého života.“ Uprostřed všední práce hroužila se jeho tichá duše do rozjímavé modlitby. Choval pod svou střechou Vtělené Boží Slovo, touhu všeho stvoření od počátku, proroky zvěstovaného Mesiáše. Zakoušel ve skrytu, ve svém mlčení Božská Tajemství, jejichž byl strážcem, aniž by měnil něco na svém životě dělníka a otce rodiny. Ve svém nitru choval jediný předmět své lásky: Bohočlověka a Jeho Matku – kteří byli stále v jeho přítomnosti. Je zde na místě vzpomenout, že vnitřní modlitba a kontemplace není žádný luxus klášterního života. Tato navyklá pozornost vůči Bohu, tento vnitřní pohled na Tajemství víry patří k povolání každého křesťana, který byl obdařen křtem a bude po skončení svého pozemského života věčně patřit na Boha. Svatý Josef dospěl ve svém aktivním životě k nazírání a dosáhl jeho vysokého stupně, totiž ustavičného spojení s Bohem.
 
ZÁVĚR
 
Svatý Josef je nám příkladem těchto ctností: – Je vzorem víry uprostřed temnoty cesty, kterou nám Prozřetelnost připravila. – Je vzorem čistoty lásky, jakou jsme povinni svému okolí. Čistota pozvedá duše k intenzivnější a méně egoistické lásce. – Je příkladem sebeobětování pro druhé a zapomínání na sebe. Svatá Terezie z Avily – zářící ctitelka svatého Josefa - podala toto svědectví: „Za svého přímluvce a patrona jsem si zvolila slavného svatého Josefa a stále jsem se mu svěřovala. A opravdu jsem poznala, že byl mým otcem a ochráncem, který mě vysvobodil z tehdejší bídy a jiných velkých nouzí, které postihly mou čest a mou Spásu, a daroval mi mnohem více, než o co jsem prosila. Nevzpomínám si, že bych někdy neobdržela, o co jsem žádala. Je obdivuhodné, jaké Velké Milosti mi zprostředkoval tento blažený světec, z kolika nebezpečí života a duše mě vysvobodil. Jiným světcům dal Pán Milost pomáhat jen v určitých záležitostech. Tohoto slavného světce jsem však poznala jako pomocníka v nouzi jakéhokoliv druhu. Bůh nám chce nesporně ukázat, že mu v Nebi vyhoví ve všem, o co požádá ten, který byl na zemi Jeho Živitelem a Pěstounem, který měl právo Mu přikazovat a kterému byl poddán. To zažily i jiné osoby, kterým jsem radila, aby se na něho obracely. Dnes je počet těch, kteří ho znovu uctívají, již velmi velký a všichni si ověřují pravdivost toho, co zde bylo řečeno. Jeho svátek jsem oslavovala vždy s velkou okázalostí, jak jen to bylo možné. Chtěla bych každému doporučit, aby tohoto slavného světce uctíval, protože vím z mnoha zkušeností, jak mnoha Milostí od Boha dosáhne. Nikdy jsem nepoznala nikoho, kdo ho opravdu uctíval, aby neučinil velké pokroky ve ctnostech. On totiž velice podporuje duše, které se mu svěřují. Co jen pamatuji, vzývám ho už mnoho let a prosím o každém jeho svátku o Velkou Milost, a vždy moji prosbu splnil. A když to není pro mne právě dobré, daruje mi něco lepšího.“