Z pastýřského listu sv. Karla Boromejského

Hleďte, nejmilejší, nastává doba slavná, slavnostní, a jak praví Duch Svatý, doba příhodná: den Spásy, pokoje a smíření. Doba, po níž horoucně toužili s tolika prosbami a úpěnlivými vzdechy dávní patriarchové a proroci, až ji konečně uzřel s překypující láskou spravedlivý Simeon. Doba, kterou vždy slavnostně slavila Církev. A tak ji máme i my prožít se zbožnou myslí, navěky nepřestávajíce chválit Věčného Otce a děkovat Mu za Jeho Milosrdenství, které nám prokázal skrze totoTajemství Příchodu Svého Jednorozeného Syna; poslal totiž z Nesmírné Lásky k nám hříšným Toho, který nás měl vysvobodit z tyranství a nadvlády Satana, pozvat nás do Nebe, uvést nás do Nebeských Příbytků, ukázat nám samu Pravdu, naučit nás pravému mravnímu řádu, sdělit nám základy ctností, obohatit nás Poklady Své Milosti a přijmout nás posléze za Své syny a dědice věčného života. Tím tedy, že Církev každoročně slaví toto Tajemství, nabádá nás, abychom neustále obnovovali památku na tak Velikou Lásku Milosrdného Boha vůči nám. [...] Kromě toho nás Církev žádá, abychom pochopili, že jako přišel jednou na svět v tělesné podobě, tak – odstraníme-li překážky ze své strany – je ochoten k nám přijít znovu v kterémkoli okamžiku, aby v našich duších duchovně přebýval s Hojnými Milostmi. Proto nás Církev v této posvátné době, jako dobrá Matka pečující o naši Spásu, učí hymny, chvalozpěvy i jinými slovy pocházejícími od Ducha Svatého a posvátnými obřady, jakým způsobem máme s vděčnou myslí přijímat tak Veliké Dobrodiní a obohacovat se Jeho Plody.