První list svaté Anežce České

Ctihodné a přesvaté panně, paní Anežce, dceři nejvznešenějšího a slavného českého krále1,  Klára, nehodná služka Ježíše Krista a neužitečná služebnice2 paní uzavřených3 v klášteře sv. Damiána, její ve všem podřízená služebnice, jí se zvláštní úctou všemožně přeje, aby dosáhla Slávy4 věčného štěstí.
Když slyším přepěknou pověst o vašem5 svatém chování a životě, která [dorazila] nejen ke mně, ale skvěle se rozšířila již téměř po celém světě, velmi se raduji v Pánu a jásám6.  Z toho se mohu radovat nejen já sama, ale i všichni, kdo slouží a chtějí sloužit Ježíši Kristu.  Vy totiž, ačkoliv jste víc než ostatní mohla požívat slávy, cti a důstojnosti světa a mohla jste se s velkou slávou zákonně vdát za vynikajícího a slavného císaře7, jak by odpovídalo vašemu i jeho majestátu.  Toto všechno jste odmítla a celou duší a z hloubi srdce jste raději zvolila nejsvětější chudobu a hmotnou nouzi  a přijala jste Urozenějšího Snoubence, Pána Ježíše Krista, který vaše panenství zachová vždy neposkvrněné a neporušené.
Když Ho budete milovat, budete čistá,
když se Ho dotknete, stanete se čistší,
když Ho přijmete, zůstanete pannou.8
Jeho Moc je Silnější, Urozenost Vznešenější,
Jeho Vzhled Krásnější, Láska Něžnější
a všechen Půvab Jemnější.
Jeho Objetími jste již spoutána,
On vaši hruď
ozdobil drahými kameny
a na vaše uši
zavěsil nádherné perly.
A celou vás obklopil jarními květy
a třpytivými drahokamy
a korunoval vás zlatou korunou,
na niž vtiskl znamení svatosti9.
Tedy, sestro nejmilejší, či spíše paní hodná vší úcty, vždyť jste snoubenkou, matkou i sestrou10 mého Pána Ježíše Krista, označená zářící korouhví neporušitelného panenství a nejsvětější chudoby. Upevňujte se ve svaté službě, která již započala planoucí touhou po Chudém Ukřižovaném, jenž pro nás všechny podstoupil Utrpení Kříže11, vytrhl nás z moci knížete temnot12, v níž jsme byli drženi, spoutáni okovy pro přestoupení prvních rodičů, a smířil nás13 s Bohem Otcem.
Ó. blažená chudoba,
která těm, kdo ji milují a objímají,
poskytuje věčné bohatství!
Ó, svatá chudoba!
Těm, kdo ji mají a po ní touží,
je Bohem přislíbeno Nebeské Království14
a věčná Sláva a blažený život
[jim] bez pochyby bude dán!
O, zbožná15 chudoba,
kterou Pán Ježíš Kristus,
který vládl a vládne Nebi i zemi,
který také řekl a stalo se16,
se rozhodl nade vše ostatní si vyvolit!
Neboť lišky mají doupata, říká, a ptáci nebeští hnízda, ale Syn Člověka, to jest Kristus, nemá, kde by Hlavu složil17, ale když sklonil Hlavu, odevzdal [Svou] Duši18.
Jestliže tedy takový a tak Veliký Pán vstoupil do Panenského Lůna a chtěl se objevit na světě jako Opovrhovaný, Nuzný a Chudý, aby lidé, kteří byli velmi chudí a potřební a trpěli velkou potřebou Nebeské Potravy, stali se v Něm bohatými vlastnictvím Nebeských Království. Radujte se a velmi jásejte19, naplněna nesmírnou radostí a duchovním veselím, neboť když jste si více oblíbila pohrdání světem než pocty, víc chudobu než dočasné bohatství a raději než na zemi [chcete si] ukládat poklady v Nebi, kde je ani rez nežere, ani mol neničí a zloději je nevykopou ani neukradnou20, vaše hojná Odměna je v Nebesích21 a zajisté jste si zasloužila být nazývána sestrou, snoubenkou a matkou22 Syna Nejvyššího Otce a Slavné Panny23.
Věřím totiž, že jistě víte, že Království Nebeské je Pánem přislíbeno a darováno pouze chudým24, protože dokud se milují věci časné, ztrácí se plody lásky. Nelze sloužit Bohu i mamonu, protože buď se jeden miluje a druhý se má v nenávisti, nebo se jednomu slouží a druhým se pohrdá25. Oblečený nemůže zápasit s nahým, protože rychleji bude sražen k zemi ten, kterého je možné za něco chytit26. A [nelze] zůstat slavným ve světě a kralovat tam s Kristem, protože dříve bude moci projít velbloud uchem jehly, než bohatý vstoupit do Nebeského Království. Proto jste odložila [královská] roucha, totiž časné bohatství, abyste nebyla přemožena protivníkem a mohla vejít strmou cestou a úzkou branou27 do Nebeského Království.
Je to totiž velká a chvályhodná výměna:
opustit časné věci pro věčné,
zasloužit si Nebeské místo pozemských,
obdržet stonásobně za jedno
a mít blažený život28 na věky.
Proto jsem došla k tomu, abych vaši excelenci a svatost prosila, jak jen mohu, pokornými prosbami v Kristu29, abyste se chtěla upevnit v Jeho svaté službě, jak to jen půjde, a rostla od dobrého k lepšímu, od jedné ctnosti ke druhé30, aby Ten, kterému s celou touhou své mysli sloužíte, vás uznal za hodnou udělit vám vytouženou Odměnu.
Zapřísahám vás také v Pánu, jak jen mohu, abyste mě, svou služebnici, i když neužitečnou, i ostatní vám oddané sestry, které se mnou bydlí v klášteře, chtěla doporučovat ve svých nejsvětějších modlitbách31, s jejichž pomocí si můžeme zasloužit Milosrdenství Ježíše Krista, abychom si zároveň spolu s vámi zasloužily těšit se z věčného patření.
Buďte zdráva v Pánu a modlete se za32 mne.
 
 
1 Jde o Přemysla Otakara I. (1198 -1230).
2 Svatá Klára v této větě používá dva různé latinské výrazy. Famula je označení pro děvečku či služku, která je součástí rodiny či domu nějakého pána. Ancilla je ta, která vykonává nějakou službu – slovo odpovídá Františkovu výrazu minister - služebník.
3 Pouze v tomto případě používá sv. Klára výraz dominae inclusae, doslova uzavřené paní. Je to právní výraz používaný v té době pro typ řeholnic, které žily v uzavřeném prostoru, ale zůstávaly mezi lidmi. Výrazu reclusae se používalo pro ty, které se snažily separovat od lidí. Ve své řeholi už však Klára píše o chudých sestrách, což má být analogie k menším bratřím.
4 Srv. Sir 50,5.
5 V celém tomto listě se Klára obrací na Anežku s velkou úctou a vytrvale jí vyká. Další její listy už jsou důvěrnější a Klára Anežce tyká.
6 Hab 3,18.
7 Jde o Bedřicha II., který ovdověl roku 1228.
8 Většinu  sv. Klára převzala z liturgie hodin svátku mučednice svaté Anežky Římské. Do breviáře se tyto verše dostaly zřejmě ze staré legendy o této panně - mučednici, která byla velkým Klářiným vzorem.
9 Sir 45,12[14].
10 Srv. Mt 12,50.
11 Žid 12,2.
12 Kol 1,13.
13 2 Kor 5,18.
14 Srv. Mt 5,3.
15 Ve smyslu: zaměřená k Bohu.
16 Žl 32[33],9.
17 Mt 8,20.
18 Jan 19,30.
19 Srv. Hab 3,18.
20 Mt 6,20.
21 Mt 5,12.
22 Srv. Mt 12,50.
23 Pro pochopení rozdílu mezi spiritualitou svatého Františka a svaté Kláry je dobré si všimnout, že svatý František ve svém Listu věřícím 49-53 mluví o snoubencích, bratřích a matkách Páně jako o těch, kdo konají Vůli Otcovu, milují Krista a hlásají Ho svým životem. Svatá Klára oproti tomu používá tyto evangelní výrazy ve spojitosti s chudobou.
24 Srv. Mt 5,3.
25 Srv. Mt 6,24.
26 Srv. sv. Řehoř Veliký: Homilia in Evangelia II,32,2 (PL 76,1233b).
27 Srv. Mt 7,13-14.
28 Srv. Mt 19,29.
29 Srv. Flp 1,8.
30 Srv. Žl 83[84],8.
31 Srv. Řím 15,30.
32Srv. 1 Thes 5,25.