Jaké je něčí dílo, taková je i jeho odměna

Pán praví: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do Nebeského Království nevejdete. Jak však může být spravedlnost hojnější, než když milosrdenství vítězí nad soudem? A co je přiměřenější a důstojnější, než když stvoření učiněné k Obrazu a Podobenství Božímu, napodobuje svého Původce? Ten založil obnovu a posvěcení věřících na Odpuštění hříchů, takže po zrušení přísné pokuty a prominutí všech trestů se viník zase stává nevinným a konec hříchů je počátkem ctností. 
Křesťanova spravedlnost může převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů ne tím, že by Zákon rušila, ale tím, že odmítá jeho příliš lidský výklad. Proto také říká Pán, když vysvětluje Svým učedníkům, jak se postit: Když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali. Jakou jinou odplatu, než pochvalu od lidí? Po ní člověk tak často touží, a proto se navenek dělá spravedlivým. Nestará se nikterak o své svědomí, jen mu záleží na falešném uznání. Poněvadž špatnost, kterou skrývání usvědčuje, se raduje, vzbuzuje-li mylný dojem. 
Když někdo miluje Boha, stačí mu, jestliže se líbí tomu, kterého miluje. Neboť nelze žádat větší odměnu, než je Sama Láska. Vždyť Láska je z Boha, poněvadž Sám Bůh je Láska. A je-li Jím zbožný a čistý duch naplněn, raduje se natolik, že kromě Něho netouží po žádném jiném potěšení. Je tedy pravda pravdoucí, co říká Pán: Kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce. Co jiného je však poklad člověka než určitý soubor jeho děl a souhrn jeho prací? Neboť co kdo zasel, to také sklidí a jaké je něčí dílo, taková je i jeho cena. A od čeho si člověk slibuje potěšení? Od užitku, k tomu upíná zájem svého srdce. A poněvadž je mnoho druhů bohatství a různé jsou předměty potěšení, je poklad každého určován jeho vlastní touhou. Takže vyplývá-li z dychtění po věcech pozemských, neučiní podíl na něm nikoho šťastným, ale ubohým. 
Zato ti, kteří myslí na vyšší věci, a ne na pozemské, a kterým nejde o to, co pomíjí, ale o to, co je věčné, mají v tom neporušitelné bohatství. Prorok o něm říká: Přiblížil se náš Poklad a naše Spása, moudrost a kázeň a zbožnost od Pána: to jsou poklady spravedlnosti. S Pomocí Milosti Boží se jimi i pozemské statky mění v Nebeské, když totiž lidé užívají majetku, ať už spravedlivě zděděného nebo jinak nabytého, jako nástroje k něčemu zbožnému. Jestliže například to, co mají navíc, rozdělují na podporu chudých, shromažďují si bohatství, o které nemohou přijít. Neboť co rozdali almužnou, to už nepodléhá žádné újmě. A tak mají právem srdce tam, kde je jejich poklad. Neboť blaze těm, kteří si pěstují takovéto bohatství, aby rostlo, a nebojí se, že je ztratí.