Překážky Duchu Svatému v nás

Ještě jednou se (světice) zastavila a počala v modlitbě prosit: „Ach, Věčné Slovo, řekni mi, prosím, které a jaké jsou překážky, jež působí, že Vnukající a tak Oplodňující Duch Svatý nevykoná v duši celé Své Dílo? Vždyť je přece tak Sladký a Hořký! Ach, řekni mi, proč jen tak málo lidí zná Jeho Milé Vábení? Ó, Slovo, nyní, kdy je čas Štědrosti, Tvé Milosti a Lásky, řekni mi to, je-li to Tvá Vůle."
 
Odpověď Slova: „Jsou různé překážky, Má drahá nevěsto, protože jsou různé stavy tvorů a také různá bytí tvorů.
 
Jednou takovou překážkou, jež oddaluje ode Mne, je zloba, jež těm, kteří jsou ode Mne daleko, naplňuje jejich srdce tak, že můj Duch v nich nemůže spoči­nout.
 
Jiní zase narážejí na překážku vlastní vůle. Jiní zase mají nejen překážku vlastní vůle, nýbrž též vlastního vidění a rozumění, takže Mi chtějí sloužiti SVÝM způsobem. Chtějí Mého Ducha, ale tak, jak se to líbí jim, a tak se stávají neschopní Jej přijmout. Druzí zase, kteří jsou Mi dosti blízko, narážejí o jinou překážku, jež se Mi neméně protiví. Je to ona kletá vlažnost, v níž se jim zdá, že slouží Mně, a nepozorují, že za­tím slouží sobě. A když se jim zdá, že Mi začali sloužit, tehdy jsou v nejnebezpečnějším stavu, protože Mi slouží s uznáváním sama sebe a myslí, že Mi slouží, jak si zasloužím, aby Mi bylo slouženo. Avšak není tomu tak, protože chci, aby Mi bylo slouženo bez sebelásky, s čistým úmyslem a pokorou. A tato pokora musí být taková, aby ponořila duši až do středu ze­mě, protože můj Duch je jako Blesk, jenž sestoupí z Nebes a nezastaví se až ve středu země. Tak i Duch Svatý nespočine než v duši, již nalezne ve středu její nicoty. U vysokých a prostředních se nezastavuje, nýbrž přechází kolem."
 
Znovu žádala: „Ale, ach, Milostné Slovo, ráda bych věděla, co dělat proti těmto překážkám, protože co by mi bylo platné, že jsem je poznala, kdybych též ne­znala lék proti nim?"
 
Odpověď: „Má nejmilejší nevěsto! Proti první překážce, to je proti zlobě, je třeba prostě postavit dob­rý úmysl. Protože však tento dobrý úmysl nemůžeš vštípit do zlých srdcí, skryj jej celý v sobě a nebudeš více cítit nesnesitelná muka. Budou to pro tebe muka pouze rozplameňující, nikterak však zdrcující, protože to budou muka bez vášně. Kdyby byla s vášní, trýznila by tě. A když Mi potom obětuješ tato muka a spojíš je s Mými Mukami, promění se ve vánek, jenž rozhání mraky. Touto svou snahou a mukami z ní nepřekonáš zlobu v srdcích mých tvorů.
 
Proti vlastní vůli vezmi vůli mrtvou, nechtíc ani Mne Samého jinak než tak, jak je to Mou Vůlí. A tuto svou mrtvou vůli obětuj ve spojení s Mou Odevzda­ností, kterou jsem projevil v Modlitbě k Otci v Olivetské za­hradě. V této odevzdanosti uschne býlí v srdcích tvorů zasazených v zahradě Svaté Církve.
 
Proti vlastnímu rozumění, jež je zkázou ctností, a proti snaze sloužit Mi podle vlastního způsobu vez­mi: nic nechtění, nic nerozumění a nevědění podle vlastního způsobu. A obětuj Mi to ve spojení s onou žádostí, kterou jsem Já hořel, aby byl oslaven Otec, a uvidíš, že v tom změknou srdce mých tvorů, jež jsouce takto obměkčena a pohnuta, stanou se schop­na přijmout Mého Ducha.
 
Proti vlažnosti, jež s tak špatným úsudkem dává vidět duši, že slouží Mně, zatímco slouží jen sobě, ti pravím, Má drahá dcero, že v témž okamžiku, v němž je duše sebevědomá, že slouží Mně, přestává Mi slou­žit. Postav proto proti prokleté vlažnosti žár lásky a obětuj ji ve spojení s onou Samou Láskou, jíž jsem se Já Sám vydal. A tato Láska znovu Obětovaná bude Ohněm, jenž sestoupí do jejich srdcí a vypálí tuto vlažnost."