Ze spisu "Pět set kapitol" od sv. Maxima Vyznavače, opata

(Centuria 1, 8-13: PG 90, 1182-1186)

 

Tajemství stále nové

 

Jen jednou se z Milostivé Dobroty Boží a Jeho Lásky k lidem narodilo Boží Slovo tělesně; neustále se však touží narodit duchovně v těch, kdo chtějí. Stává se Dítětem, to jest přizpůsobuje se našim schopnostem, a zjevuje se nám podle toho, do jaké míry jsme s to Je přijmout. Ne že by chtělo z nějaké nepřízně nebo nelásky skrývat Svoji Nezměrnou Velikost, ale jako by měřilo a vážilo schopnost těch, kteří touží je spatřit. Pro Velikou Vznešenost tohoto Tajemství zůstává však přesto pro všechny neproniknutelné. 

Proto svatý apoštol při úvaze o síle tajemství moudře říká: Ježíš Kristus je stejný včera i dnes i navěky. On věděl, že toto tajemství je stále nové a nikdy nezestárne tím, že by je rozum pochopil. 

Rodí se Kristus Bůh, přijímá Tělo obdařené rozumnou Duší, a tak se stává Člověkem. On, který dal věcem vzniknout z ničeho. Na východě zazáří hvězda viditelná i ve dne a vede mudrce na místo, kde se Slovo stalo Tělem. Tak Slovo ukazuje, že to, co je obsaženo v Zákoně a Prorocích, tajemně převyšuje smyslové poznání a přivádí pohany k největšímu světlu poznání. 

Slova Zákona a Proroků totiž, jsou-li zbožně chápána, jako hvězda s jistotou přivádějí k poznání Vtěleného Slova ty, kdo jsou z Boží Vůle povoláni Mocí Milosti. 

Proto se Bůh stává dokonalým Člověkem, aniž mění něco na přirozenosti, jen s jedinou výjimkou hříchu (který ostatně k přirozenosti člověka nepatřil), aby nabídkou těla jako návnady roznítil nenasytného draka, který už rozevírá tlamu, aby tělo pohltil. Tomu se ovšem mělo stát jedem, neboť Božská Moc v něm ukrytá znamená pro draka naprostou záhubu; na druhé straně lidské přirozenosti se mělo totéž tělo stát lékem, neboť táž Božská Moc jí navrací původní Milost. 

Proto jako onen drak, když vychrlil jed své zloby na strom poznání, zničil přirozenost člověka, jenž ze stromu ochutnal, tak byl sám, když pojal úmysl pozřít Tělo Páně, Božskou Mocí v něm ukrytou uvržen do záhuby. Velké Tajemství Božího Vtělení zůstává stále Tajemstvím. Vždyť jakým způsobem je Slovo Svou Osobou bytostně přítomno v Těle, když přece toutéž Osobou celé bytostně přebývá u Otce? Jak je možné, že totéž Slovo je celé Svou Přirozeností Bohem, a zároveň se i podle Přirozenosti stalo celé Člověkem? Přitom se naprosto nijak nezříká žádné z obou Přirozeností: ani Božské, podle níž je Bohem, ani naší, podle níž se stalo Člověkem. 

Tato Tajemství chápe pouze víra. Ona je základnou pro ty skutečnosti, jež přesahují schopnosti a možnosti rozumu.