Edith Stein a mystika Ježíšova Srdce

Edith Stein se o Ježíšově Srdci zmiňuje zřídka, a přece sehrává tento Obraz Božského Bytí v její christologii a duchovním životě rozhodující roli. Chápe Srdce Ježíšovo jako symbol života, protože když srdce přestane bít, znamená to smrt. Ježíš však je Život par excelence. Srdce však znamená také lásku a Ježíš ztělesňuje Nekonečnou Lásku. Tím je vyjádřena Jeho Nejhlubší Podstata, protože Ten, který je věčně Živý a věčně Milující, obrací k nám lidem Své Nitro, Své Srdce. Z této Lásky za nás na Kříži zemřel a vstal z mrtvých, aby nás vykoupil. Výroky Edity Stein o Ježíšově Srdci jsou vždy spojeny s tímto Výkupným Činem. Jím dojímá Ježíš naše srdce a my zase získáváme vnitřní spoluúčast na Jeho Živoucí Lásce. Jeho Obraz chápe Edith Stein v tomto smyslu a vystihuje tak Jeho Božskou Podstatu, se kterou se mysticky spojuje. Děje se tak v rozhodujících fázích její životní cesty, která je neoddělitelně spojena s nejtemnějšími stránkami německých dějin, s Třetí říší. Tak oslovuje Srdce Ježíšovo především mezi léty 1938, kdy se na radu svých představených odebrala do Echtu v naději, že v Holandsku jsou Židé bezpečnější, a Letnicemi 1942, dobou několik týdnů před jejím zavražděním.

 

Životní zastavení a přiklonění k Božskému Srdci

5. srpna 1942 napsala Edith Stein do Karmelu v Echtu z lágru ve Westerborku, v poslední stanici před deportací do Osvětimi, dopis o situaci v lágru a uzavírá svůj dopis těmito slovy: „Důvěřujeme ve vaše modlitby. Je zde tak mnoho lidí, kteří potřebují trochu útěchy, a očekávají ji od sester. V Srdci Ježíšovu Vaše vděčná Benedikta.“ Před transportem na smrt svěřuje sebe, své spoluvězně i sestry v klášteře Ježíšovu Srdci. Ve stati o „Vánočním Tajemství“ z roku 1931, kdy už národní socialisté šířili antisemitismus, mluví o „věčném Světle, které je Láska a Život. Bůh v nás a my v Něm, to je náš podíl na Božím Království, k němuž položilo základ Vtělení.“ Termín Věčné Světlo je synonymem Ježíšova Srdce. Síla, která pramení z vnitřního spojení s Ním, ze sjednocení srdcí, uschopňuje k tomu, abychom obrátili svou pozornost k bližním, abychom v nich něco zapálili, protože se sami dáváme zapálit Božským Srdcem. Tento vyzařující vztah k Bohu se pěstuje skrze modlitbu, která je podle Edity Stein vždy modlitbou Církve a tím zjevuje „srdce Církve“. Prosebníci, kteří žijí ustavičným sebeodevzdáním Bohu, jsou „skutečným srdcem Církve. V nich žije Ježíšova Velekněžská Láska“. Proto je také úkolem křesťanů milovat a sloužit. Klíčový text Edity Stein pro její pojetí osoby Ježíše, Trpícího Vykupitele, je pojednání „Modlitba Církve“ z roku 1938, kdy se upevnilo nacistické panství a pronásledování Židů se vyhrotilo pogromem z 9. listopadu. Staví Ježíšovo Srdce do středu svých duchovních úvah o Velekněžské Modlitbě z Janova Evangelia: „A On odpečeťuje Tajemství Svého Velekněžského Úřadu: všichni, kteří jsou Jeho, mohou slyšet, jak ve Velesvatyni Svého Srdce hovoří s Otcem; mají poznat, o co jde, a mají se naučit rozmlouvat v srdci s Otcem. Velekněžská Modlitba Spasitele zjevuje tajemství vnitřního života: Společenství Božských Osob a vnitřní Přebývání Boha v duši.“ V tomto výkladu jsou vysloveny podstatné aspekty teologie Ježíšova Srdce, které jsou určující pro christologii Edity Stein. Především se poukazuje na Trojici, kterou na jiných místech pojednání charakterizuje takto: „Není Oslavy Otce, která by nebyla současně Oslavou Syna a Ducha Svatého.“ Zde zaznívá podstatný motiv mystiky Srdce Ježíšova, ve které sehrává Tajemství Trojice ústřední roli. Bytostnou Jednotu Otce, Syna a Ducha Svatého můžeme chápat jako Jednotu Srdce, a ta sehrává v mystice Ježíšova Srdce všech dob ústřední roli. Krátce nato, když Hitler v září 1939 rozpoutal druhou světovou válku, uvažuje Edith Stein o 14. září, svátku Povýšení Svatého Kříže, a uvádí je do přímé souvislosti s Ježíšovým Srdcem: „Svět stojí v plamenech. Nutká tě to, abys je uhasil? Pohleď na Kříž. Z otevřeného Srdce prýští Krev Vykupitele…, všude přináší Svou Milosrdnou Lásku, Lásku z Božského Srdce… Konejšící, Uzdravující, Vykupující.“ To je niterná zkušenost mystičky Kříže, která své jméno Terezie Benedikta od Kříže prožívala vědomě, především když v lágru potkávala své „sourozence“ z národa Izrael, kteří nepoznali Mesiáše, a v hlubokém spojení s Jeho „Konejšícím a Uzdravujícím“ Srdcem hlásala tak svým bytím Jeho Výkupný Čin na Kříži. V červnu 1940 napsala své „Sentence“ ve formě modlitby, ze které hovoří válečné dění, protože krátce předtím anektoval Hitler Holandsko. Teď už si nebyli Židé jisti ani zde. Nad těmito Sentencemi se rozprostírá nálada konce časů. Hovoří o míru, který svět nepřijímá: „V Tvém Srdci bydlí věčný mír. Chtěl bys ho vlít do všech srdcí. Chtěl bys je tím proudem přeplnit, ale nenacházíš nikde vstup.“ V roce své smrti sestavila Letniční novénu. V ní zaznívají v aklamacích Ducha Svatého podstatná témata její spirituality a teologie, jako by před tváří smrti chtěla ještě jednou shrnout plnost Omilostnění, které mohla přijmout od Ducha Svatého a které pokorně přijala. Zde oslovuje také Ježíšovo Srdce a své nejhlubší sjednocení s Ním, zprostředkované Duchem Svatým a přivedené k plnosti v Eucharistii, „Maně“ života: „Nejsi sladká Mana, která přetéká ze Srdce Syna do mého srdce, Pokrm to andělů a blažených? Ten, který se pozvedl ze Smrti k Životu, i mne probudil k novému životu ze spánku smrti. A dává mi nový život den co den a jednou mě má zaplavit Jeho Plnost, život z Tvého Života, ano, Ty Sám: Duch Svatý – Věčný Život!“ Setkáváme se s mystickou řečí, která dává hymnicky zazářit Tajemství Ježíšovy Bytosti, Tajemství Života a Lásky.

 

Mystika Ježíšova Srdce v naší době

Tato mystika vytryskla z naší doby. Zatímco mystici dřívějších staletí dávali ve svých dialozích hovořit Bohu, pak Mu odpovídali a kladli otázky, hovoří Edith Stein objektivně přímo o rozhovorech s Bohem. Tak popisuje jednu „svatou hodinu“, ve které jí rozhovor se Spasitelem umožnil najít „vnitřní jistotu“, že je vyslyšena. Vyjadřuje, že hluboké spojení mezi Božským Srdcem a srdcem člověka se uskutečňuje ve vlastním nitru a odtud proudí do světa a do Církve, tak jak z Kříže proudilo pro celé lidstvo. Tato přítomnost Ježíše Krista pro celé lidstvo je aspekt christologie Edity Stein, který patří k naší době a nenacházíme ho v mystice dřívějších staletí v tomto vyjádření. Objektivizace mystických zkušeností souvisí také s osobním vývojem. Byla nejdříve filozofkou a to v jejím životě dlouho přetrvávalo. Její hluboká religiozita byla spojena s jejím filozofickým myšlením, které pokládala za Boží Dar.

 

Smysl a význam Eucharistie

Nejhlubší mystické Sjednocení se Zmrtvýchvstalým je nám darováno v Eucharistii. V Ní se Mesiáš a Vykupitel vydává lidem. Své Srdce vnořuje do našeho, aby v něm hovořil. Tak nás vede Svaté Přijímání ve Mši Svaté k nejvnitřnějšímu Sjednocení s Ukřižovaným a Zmrtvýchvstalým Pánem. To je hluboká zkušenost celé mystiky, zvláště mystiky Ježíšova Srdce. Tato zkušenost je darována nám všem, protože každé Svaté Přijímání je Sjednocení s Ježíšem Kristem a skrze Něho s Trojjediným Bohem. V tomto smyslu jsme všichni mystikové, protože jen tak můžeme obstát v životě. Celou stáletrvající Oběť Krista – na Kříži, ve Mši Svaté i v Nebeské Slávě chápe Edith Stein jako jedno veliké díkůvzdání – jako Eucharistii – jako dík za Stvoření, Vykoupení a konečnou Spásu. Ježíš Kristus přináší Sám Sebe v Oběť jménem celého stvořeného světa, jehož je Předobrazem a do kterého sestoupil, aby ho zevnitř zcela obnovil a přivedl k dokonalosti. Vyzývá však celý tento svět, „aby se s ním sjednotil a přinášel Stvořiteli díkůvzdání, které Mu náleží“. V Editě Stein se spojuje Starý a Nový zákon v Liturgii Církve k „Eucharistické modlitbě“, takže je nám zprostředkována předtucha „Nebeského Jeruzaléma“, kam směřujeme. Tuto Liturgii slaví a spolu přinášejí jednotliví věřící, a tak se pro ně stává „účast na Oběti a Obětní Hostině živým kamenem Božího Města – ano, jeden každý je Božím chrámem“. Ježíš Kristus se v Eucharistii setkává s každým z nás a zapojuje nás spolu se Sebou do Eucharistické Oběti. Současně otevírá v každém jednotlivém setkání Nekonečné Šířky Svého Spásného Dění, a přesto zůstává každé setkání s Ním zcela osobní a jedinečné. To je fascinující význam Eucharistie v Církvi, jak nám ho Edith Stein zanechala popsán ve své hymnické řeči. Cítí se skrytá v Božském Srdci, a tak se modlí tuto modlitbu k Ježíšovu Srdci: 

 

„Plný Lásky ponořuješ 

Svůj Pohled do mého 

a skláníš Své Ucho 

k mému tichému slovu 

a naplňuješ srdce 

hlubokým pokojem. 

 

Tvoje Tělo proniká 

tajemně do mého, 

Tvoje Duše se sjednocuje 

s mojí. 

Už nejsem to, 

co jsem kdysi byla. 

Ale Tvojí Lásce nestačí 

tato výměna, 

která ještě připouští 

odloučení.

 

Tvoje Srdce si žádá víc. 

Ty přicházíš a odcházíš, 

ale zůstává Tvá Setba, 

kterou zaséváš 

budoucí Slávu 

skrytou v těle 

z prachu.“