To je Srdce, které pro nás tluče v malém Stanu, kde přebývá tajemně skryto.
To je Tvůj Královský Trůn, Pane, zde na zemi,
který sis zjevně zřídil pro nás,
a s Radostí se na mě díváš, když jsem nablízku.
Pohled plný Lásky noříš do mého,
když nakláníš Svůj Sluch k mým tichým slovům
a naplňuješ srdce pokojem.
Ale Tvoje Láska nenachází uspokojení v této výměně,
která zanechává rozdělení:
Tvé Srdce žádá více: Ty přicházíš každé ráno ke mně
na ranní Hostinu, Tvé Tělo a Tvá Krev je Pokrm
a je Nápoj a děje se Zázrak.
Tvé Tělo proniká tajemně do mého
a Duše Tvá se sjednocuje s mojí:
nejsem již více tím, čím jsem byla.
Ty přicházíš a jdeš, ale zůstává
Tvá Setba, zasetá pro budoucí Tvou Slávu
ukrytou v těle z prachu.
V té duši zůstává Lesk Nebe,
hluboké světlo v očích zůstává, zvuk hlasu chvěje se.
Zůstává pouto, které váže Srdce k srdci,
Proud Života tryská z Života Tvého a oživuje každý úd.
Jak obdivuhodné jsou Divy Tvojí Lásky, my žasneme
a žvatláme a mlčíme, protože duch i slovo selhává.
