Z Deníku a korespondence (1)

Ježíš nechtěl, abych se narodila chudá jako On. Narodila jsem se uprostřed bohatství, všemi hýčkána... Už odmalička mi říkali, že jsem mnohem roztomilejší než moji bratři. Já jsem si toho nevšímala. A přece mi stejná slova opakovali, když jsem byla už velká, ale potajmu, aby to neslyšela maminka, která si to nepřála. Jen Bůh ví, kolik mě stálo zničit tuhle pýchu a marnivost, jež se uhnízdily v mém srdci, když jsem vyrostla... (začátek Deníku)
 
Ježíš si začal moje srdce získávat jen pro Sebe po zemětřesení roku 1906. (Deník)
 
Kolem mého sedmého roku se v mém srdci zrodila obrovská láska k mojí Matce, Nejsvětější Panně... Vyprávěla jsem Jí všechno, co se mi přihodilo, a Ona se mnou rozmlouvala. Slyšela jsem ve svém nitru Její Hlas zcela jasně a zřetelně. Radila mi a říkala mi o všem, co bych měla udělat, abych potěšila našeho Pána. Myslela jsem, že je to naprosto normální, a nikdy jsem nikomu neřekla nic z toho, co mi Nejsvětější Panna pověděla (Dopis č. 87)
 
Připravovala jsem se celý rok. Nejsvětější Panna mi pomáhala očišťovat mé srdce ode všech nedokonalostí a v měsíci Nejsvětějšího Srdce jsem zcela změnila svou povahu. (Deník 5 - příprava na 1. Svaté Přijímání)
 
Maminka byla šťastná, když viděla, že se tak dobře připravuji na první Svaté Přijímání... Už jsem se nehašteřila s jinými dětmi, někdy jsem se přemohla a pospíšila si s oblékáním. Konala jsem malé skutky ctností, která jsem zaznamenávala do knížečky, a ta se neustále plnila... Nikdo mě nedokázal vyprovokovat k netrpělivosti, ačkoli moji bratři se o to neustále snažili a říkali mi tisíc věcí, aby mě rozzlobili... (Deník 5)
 
Náš Pán ke mně mluvil po Svatém Přijímání. Říkal mi věci, které jsem ani netušila, a když jsem se Ho ptala, povídal mi o věcech, které se stanou, a také se opravdu staly. Já jsem si ale stále myslela, že to samé se děje všem, kdo přistupují ke Svatému Přijímání. (Dopis č. 87)
 
Nedokážu vypovědět, co se odehrálo mezi Ježíšem a mou duší. Tisíckrát jsem Ho prosila, aby si mě vzal a poprvé jsem zaslechla Jeho Milovaný Hlas. Ach, Ježíši, miluji Tě a klaním se Ti! (Deník 6 - 1. Svaté Přijímání)
 
Ježíši, od onoho prvního Objetí Tě prosím: nenech mě odejít, ale vezmi si mě jen pro Sebe.
 
Dala jsem se do pláče. A hle, moje oči utkvěly na Obrazu Nejsvětějšího Srdce, a uslyšela jsem velmi Sladký Hlas, který mi říkal: ´Ale, ale, Juanito, Já přebývám Sám ve Svatostánku, protože tě miluji, a ty nedokážeš zůstat sama ani malou chvilku?´A Ježíš ke mně začal hovořit, já jsem Mu celé hodiny naslouchala, a tak jsem začala být ráda sama. Učil mě, jak mám trpět bez nářků a jak mám být co nejtěsněji spojena s Ním. Říkal mi dokonce, že mě chce Sám pro Sebe a že by si přál, abych se stala karmelitkou. Ach, je nepředstavitelné, co Bůh konal v mé duši. V těch chvílích jsem to nebyla já, kdo žil, ale On žil ve mně... Všechno jsem dělala pro Ježíše a s Ježíšem. Náš Pán mi ukázal, že svatost má být mým cílem, a vysvětlil mi, že ho dosáhnu, když budu všechno dělat nejlépe, jak dovedu. (Deník 7)
 
Za chvilku se uvidíme tváří v Tvář. Sbohem! (před riskantní operací ve 14 letech)
 
To bylo poprvé, kdy mi někdo daroval květiny. A já jsem je poslala Ježíši. Tahle oběť mě stála mnoho. Ale přece jsem to udělala! (Deník 8)
 
Dnes je mi patnáct let. Patnáct let! Věk, který by si všichni přáli mít: děti, aby je všichni považovali za velké, staří a ti, kterým je pětadvacet let, by ho chtěli, protože jsou to nejšťastnější léta... Patnáct let je pro dívku velice nebezpečný věk - vyplutí na bouřlivé moře světa. Ale Ježíš převzal kormidlo mojí loďky... Uchová mě svobodnou jen pro Sebe. (Deník 15)
 
Zbývá sedm dní, sedm dní do návratu do toho vězení. Stydne mi krev v žilách, když na to pomyslím... Když jsem ve škole, jsem tak nešťastná. Jako bych se rozpadala v prach! (Dopis č. 5 - před návratem do internátní koleje)
 
Bez ohledu na své utrpení nemohu dělat nic jiného než děkovat našemu Pánu, že mi připravuje cestu... Volá mě, abych žila blízko Něho, a proto chce, abych si zvykla žít daleko od rodiny, než vstoupím na Karmel. (Deník 11)
 
Myslím, že si nikdy nezvyknu žít daleko od své rodiny, otce, matky, těch, které tolik miluji! Ale já musím následovat Ježíše až na konec světa, bude-li to chtít. V Něm nacházím všechno, pro Něj opustím všechno, abych se odešla skrýt za mříže Karmelu a žila jen pro Něj. On je stále se mnou a často mi říká: "Má drahá přítelkyně!" (Deník 11)
 
Dnes, ve věku patnácti let, v Přítomnosti Nejsvětější Trojice, Panny Marie a všech Nebeských svatých slibuji, že nechci jiného ženicha než svého Pána Ježíše Krista, kterého miluji z celého srdce a kterému chci sloužit až do posledního okamžiku svého života. (Deník 15)
 
Věř mi, Rebeko, ve čtrnácti patnácti letech jsem pochopila své povolání! ... Božský Učitel se ke mně přiblížil a řekl mi: "Opusť svého otce, svou matku a vše, co máš, a následuj Mě!" ... Jak bych mohla odmítnout Ruku Všemohoucího, který se snížil ke Svému tak ubohému stvoření, jako jsem já? ... Odevzdala jsem se Mu! Dne 8. prosince jsem se Mu "zaslíbila". Nedokážu ti vypovědět, jak Ho miluji. Mé myšlenky se nezaobírají ničím jiným než Jím. On je můj Ideál. Nekonečný Ideál. Toužebně očekávám den, kdy budu moci odejít na Karmel, abych se zabývala pouze Jím! (Deník 16)
 
Sestřičko moje, neměj strach. Naše duše se nikdy nerozdělí. Budu žít v Ježíši. Hledej Ho a najdeš mě v Něm. (Deník 16 - rodné sestře Rebece, která po její smrti taktéž vstoupila na Karmel v Los Andes jako Terezie od Boží Lásky)