Uspořádání křesťanova života

Z italského originálu Regolamento di vita d'un cristiano. (1)

I. Když se ráno vzbudíte, pomodlete se:
 
"Můj Bože, klaním se Ti, miluji Tě celým svým srdcem a děkuji Ti za všechna Tvá Dobrodiní, zvláště, že jsi mi dal dožít se tohoto dne. Všechno, co dnes vykonám, Ti nabízím za oběť, ve sjednocení se Skutky a Utrpení Pána Ježíše a Panny Marie, abych získal v tento den všechny odpustky, které získat mohu. Dávám si předsevzetí vyhýbat se všemu, čím bych Tě mohl urazit, ale drž nade mnou Svou Ochrannou Ruku, abych Tě nezrazoval. Nejsvětější Panno Maria, pod Ochranu Tvou se utíkám, můj anděli strážce a svatí, moji přímluvci, pomáhejte mi." (2)
 
Pak se pomodlete Otče náš, Zdrávas Maria a Věřím v Boha, a pak třikrát Zdrávas Maria za zachování čistoty.
 
II. V průběhu dne se pak snažte co nejdříve setrvat půl hodiny v rozjímavé modlitbě. Rozjímavá modlitba není nutná svou podstatou, ale je jakousi mravní nutností, abychom mohli dosáhnout Milosti vytrvání v dobrém až do konce. Ti, kteří se jí nevěnují, jen obtížně setrvají v Boží Milosti, a to ze dvou důvodů: předně protože věčné pravdy nepřicházejí do mysli tělesnýma očima, ale rozjímáním, a ten, kdo nerozjímá, nevidí, a když nevidí, jen obtížně pochopí, jak důležitá je jeho Spása, jaké prostředky musí užít, aby Jí získal, a s jakými překážkami se setkává, a tak sotva dosáhne Spásy. Druhý důvod je ten, že duše, která nerozjímá, neuvykne modlitbě, a modlitba nejen že je předepsaná Zákonem, ale je také prostředkem, jak Jej dodržovat, protože Hospodin obvykle nepodává Pomocnou Ruku těm, kteří Ho o to neprosí. Ti, kteří se nevěnují rozjímavé modlitbě, tedy neznají své duchovní potřeby a neuvědomují si, jak důležitým prostředkem je modlitba pro odolávání pokušení, a proto prosí o málo nebo o nic, a to, oč neprosí, ztrácí. Jak říkával veliký biskup, Mons. Palafox: Jak nám Bůh dá vytrvat v dobrém až do konce, když Ho o to nepožádáme? A jak Ho budeme žádat, když se nebudeme modlit? (3) Sv. Terezie zase říká, že kdo se bude modlit, nezůstane dlouho ve hříchu, buď přestane hřešit, nebo se přestane modlit, protože hřích a modlitba se navzájem nesnesou. 
 
III. Rozjímavá modlitba má tři části, přípravu, rozjímání a zavírku. Při přípravě si musíme uvědomit tři věci: Boží Přítomnost, svoji nehodnost a svou touhu po světle. Řekněte tedy: "Můj Bože, věřím, že jsi tady, a klaním se Ti. Zasloužím si peklo, Hospodine, lituji, všeho, čím jsem Tě urazil. Věčný Otče, pro Lásku Ježíše Krista a Panny Marie, daruj mi v tomto rozjímání Světlo a dej mi z Něho načerpat." Pak se pomodlete Zdrávas Maria ke Cti Matky Boží a Sláva Otci ke cti anděla strážce.
 
Pak si přečtěte nějaký verš z Písma, především aspoň občas rozjímejte Utrpení Ježíše Krista. Čtěte a zastavte se tam, kde pocítíte Světlo. Uvědomte si, že plodem modlitby není pouze rozjímání, ale také vzbuzování pocitů pokory, důvěry, lásky, soustrasti, ochoty obětovat se a podobně. Skrze modlitbu také usilujeme zvláště o setrvání v Boží Lásce. Třetím plodem je předsevzetí zbavit se nějakého konkrétního hříchu nebo rozvíjet se v nějaké konkrétní ctnosti.
 
Při zavírce řekněte: "Děkuji Ti, Bože, za darované Světlo, chci dodržet, co jsem si předsevzal a prosím Tě o Milost, abys mne v dobrých předsevzetích podpořil." Nezapomeňte doporučit Bohu duše v očistci a hříšníky. Nikdy nevynechávejte rozjímání kvůli pocitům chladu nebo lhostejnosti, taková duše, jak říká sv. Terezie, sebe samu vrhá do pekla. Vězte také, že Benedikt XIV. obdařil plnomocnými odpustky ty, kdo konají celý měsíc půl hodiny denně rozjímavou modlitbu a v průběhu měsíce přistoupí ke svaté zpovědi a k Svatému Přijímání, a také částečné odpustky těm, kteří rozjímají denně. (4)
 
IV. Každý den buďte přítomni na Mši Svaté. Důležité ale je, aby přítomní skrze Mši Svatou přijímali Milosti získané Umučením Ježíše Krista. Mše Svaté se proto je třeba zúčastnit za tím účelem, za nímž je ustanovena, totiž ctít Boha, děkovat Mu za Jeho Dobrodiní, podat dostiučinění za své hříchy a vyprosit si Boží Milost. Modlete se proto: "Věčný Otče, v této Mši Svaté je Ti obětován Ježíš Kristus se všemi Zásluhami, získanými Jeho Umučením, ke Cti Tvé Vznešenosti, jako dík za Tvá Dobrodiní, jako dostiučinění za hříchy mé a všech živých i mrtvých a za získání Milostí, které potřebujeme ke Spáse." Při Pozdvihování Sv. Hostie se modlete: "Bože můj, pro Lásku Ježíšovu mi daruj Milost Odpuštění a setrvání v dobrém až do konce," při Pozdvihování Sv. Kalicha se modlete: "Pro Svatou Krev Ježíše Krista, dej, ať Tě stále miluji, v tomto i v příštím životě." Když kněz přijímá, vykonejte duchovní Přijímání, třeba jen krátce: "Můj Ježíši, miluji Tě a toužím po Tobě celou svou duší, přijmi mne a nedopusť, abych se od Tebe kdy odloučil." (5)
 
V. Každý den půl, nebo aspoň čtvrt hodiny čtěte duchovní literaturu, nejvhodnější jsou životy svatých.
 
VI. Každý den také navštěvujte Nejsvětější Svátost Oltářní. Přitom se modlete: "Pane, děkuji Ti, že pro nás, kteří Tě milujeme, setrváváš v Nejsvětější Svátosti. Z celého srdce Tě miluji, Nejvyšší Dobro, které převyšuješ všechno ostatní, a z lásky k Tobě lituji všech svých hnusných hříchů, lehkých i těžkých, a prosím Tě o Milost, abych ve svaté lásce k Tobě setrval až do konce." Též prokažte patřičnou úctu Obrazu Nejsvětější Panny Marie a požádejte Ji o stejnou Milost setrvání v Lásce Boží.
 
VII. Večer vykonejte zpytování svědomí a pomodlete se vyznání víry.
 
VIII. Přistupujte ke svaté zpovědi a Svatému Přijímání aspoň jednou týdně, nebo i častěji.  Před zpovědí se pomodlete: "Děkuji Ti, Pane, že jsi na mne čekal až do této chvíle. Doufám, že mi pro Zásluhy Ježíše Krista odpustíš všechny mé hříchy, kterými jsem si zasloužil pouze peklo a odmítl Ráj; ve zkroušenosti toho z celého srdce lituji, protože jsem tím urazil Tebe, Nejvyšší Dobro. Lituji svých hříchů z celé duše a ošklivím si a nenávidím všechno zlo. Chci raději zemřít, než Tě znovu urazit."
 
Po zpovědi poděkujte Bohu za Odpuštění, ve které doufáte, a obnovte svůj úmysl víc Ho neurazit, prchat před každým hříchem a usilovat o setrvání v Ježíši a v Marii.
 
Pokud jde o Svaté Přijímání, uvědomte si, že to je Úžasný Lék, jak říká Tridentský koncil, který osvobozuje od všedních hříchů a chrání od smrtelných. Kdo často přijímá, bude svobodnější od hříchu a snadněji bude postupovat v Boží Lásce, přijímá-li ovšem s dobrým úmyslem. Abyste nepromrhali Dary, plynoucí ze Svatého Přijímání, setrvejte po něm asi půl hodiny ve zbožných úkonech, nebo si aspoň čtěte nějakou duchovní knížečku. K častému Přijímání nepřistupujte bez rady svého duchovního vůdce.
 
IX. Je důležité zvolit si dobrého zpovědníka, který bude vést všechna Vaše duchovní cvičení i s tím související světské věci, a neopouštějte ho, pokud k tomu nemáte dobrý důvod. Sv. Filip Neri říkával: "Ti, kteří chtějí pokročit v duchovním životě, ať si vezmou vzdělaného zpovědníka, a toho ať poslouchají jako Boha Samého. Kdo tak činí, nikdy neztratí Boha ze zřetele. Vždyť, jak to říká Sám Ježíš Kristus, kdo slyší Jeho služebníky, slyší Jeho Samého." Vykonejte generální zpověď, pokud jste to ještě neudělali, protože to je nejlepší způsob, jak svůj život dobře uspořádat. Uděláte dobře, budete-li ji konat se stejným zpovědníkem, aby vás mohl lépe sledovat.
 
X. Prchejte před zahálkou, špatnou společností, nevhodnými řečmi a zvláště před nebezpečím chlípnosti; je lépe chránit své oči a nedívat se na nebezpečné věci. Nevyhýbá-li se někdo nebezpečí, zvláště tomu, o němž ví, že do něj nejčastěji upadá, je nemožné, aby se udržel v Milosti Boží. "Qui amat periculum peribit in illo." (Sír 3,27 - Kdo miluje nebezpečí, zahyne v něm.)
 
XI. Ocitnete-li se v pokušení, nedůvěřujte ani sami sobě, ani svým předsevzetím a úmyslům, ale pouze Boží Pomoci, okamžitě se utecte k Bohu a ke Svaté Panně. Zvláště pokud jde o chlípnost, dejte si pozor, abyste si s pokušením nezačali pohrávat. (6) Tak někteří začnou dělat věci, které jsou proti jejich vůli, a ti jsou ve velkém nebezpečí. Nejlepší je obnovit v takové situaci své předsevzetí raději zemřít, než zradit Boha, a pak se hned a bez otálení pokřižovat a odevzdat se Vůli Boží a Panny Marie, vzývat Nejsvětější Jména Ježíš a Maria, která mají zvláštní Moc proti hanebným myšlenkám, a nepřestat ve vzývání, dokud pokušení neustane. My sami nemáme sílu odolat velkému nepříteli těla, ale tuto Sílu Bůh dává tomu, kdo Ho o Ni požádá; kdo se nemodlí, musí být nezbytně poražen. Totéž platí pro odhánění pokušení proti víře: vyznejte, že chcete raději zemřít než ztratit svatou víru. Nestačí pouze pomodlit se vyznání víry, vzbuďte také lítost, naději a lásku.
 
XII. Když se dopustíte nějakého lehkého hříchu, okamžitě vyznejte lásku k Bohu a vzbuďte lítost, dejte si předsevzetí zlepšit se a okamžitě se uklidněte, abyste nezůstali ve zmatku. Dát se hříchem uvést do zmatku je to nejhorší, co můžete udělat, protože duše zbavená pokoje nemůže udělat nic dobrého. Dopustíte-li se těžkého hříchu, ihned vzbuďte lítost (a tak v sobě obnovte Boží Milost) a úmysl neupadnout znovu do hříchu, a co nejdříve se vyzpovídejte.
 
XIII. Snažte se naslouchat kázáním tak často, jak jen můžete. Je dobré vykonat každý rok duchovní cvičení v nějakém exercičním domě, nebo aspoň, pokud to není možné, u sebe doma, věnovat osm dní modlitbám a duchovní četbě a vzdálit se všem ostatním rozhovorům a zábavě. Podobně věnujte každý měsíc den samotě, tehdy se vyzpovídejte a přistupte ke Svatému Přijímání. Snažte se vstoupit, pokud to Váš stav umožňuje, do nějakého zbožného sdružení, s nímž budete přistupovat ke svátostem a pracovat na své věčné Spáse. Kdo vstupuje do podobných společenství ze zištnosti či kvůli hádkám, vytěží z toho víc škody než užitku. Kdo chce získat užitek, musí do nich vstupovat výhradně pro dobro duše.
 
XIV. Ve všech protivenstvích, s nimiž se setkáte, jako jsou nemoci, ztráty nebo pronásledování, se vždy podvolujte Boží Vůli a uklidňujte se modlitbou: "Co chce Bůh, to chci já." Nebo: "Staň se Vůle Boží." Tak dosáhnete velkých zásluh a budete vždy žít v pokoji. Kdo se v protivenstvích neodevzdá Boží Vůli, nedělá nic jiného, než že zdvojnásobuje svá zla, protože je stejně musí přetrpět, ať chce nebo nechce, a pak navíc bude muset vytrpět Trest, který si zasloužil svou netrpělivostí.
 
XV. Usilujte o silnou a něžnou úctu k Nejsvětější Panně Marii a každý den Jí vzdávejte čest. Když ráno vstáváte a večer jdete spát, pomodlete se vždycky třikrát Zdrávas Maria za zachování cudnosti a Ochranu před každým hříchem. Každý den přečtěte třeba jen kousíček nějaké knihy o Panně Marii. Nebo se modlete litanie a Růženec, a rozjímejte o Jeho Tajemstvích. Vstupujete-li do nějakého domu nebo vycházíte-li z něho, pomodlete se jednou Zdrávas Maria, abyste mu vyprosili Požehnání, a stejným způsobem pozdravte každý Její Obraz, s nímž se setkáte. Kdykoli uslyšíte odbíjet hodiny, pomodlete se Zdrávas Maria a: "Ježíši, Maria, miluji Vás, nedovolte mi Vás urazit." Postěte se v sobotu a v předvečer mariánských svátků, připravujte se na ně novénami, jak vám poradí zpovědník. Podobným způsobem se připravujte na Vánoce, Letnice a svátek svého patrona. 
 

POZNÁMKY:
 
(1) Regolamento znamená doslova "řád", ne však ve smyslu, který je obvyklý v českém náboženském prostředí, nýbrž ve smyslu právního předpisu, který poskytuje komplexní přehled základních pravidel chodu určité instituce (regolamento della scuola je školní řád, regolamento penitenziario je vězeňský řád). V tomto textu jde o hlavní principy, na nichž lze postavit nejvšednější vrstvu křesťanského života. 
 
(2) Sv. Alfons ve shodě s dobovou italskou (a vůbec románskou) praxí Bohu a Panně Marii v modlitbách vyká: "Můj Bože, klaním se Vám, miluji Vás celým svým srdcem a děkuji Vám..." (Svatým a andělům však tyká.) 
 
(3) Veliký biskup Palafox je blahoslavený Juan de Palafox y Mendoza, biskup v Pueble (1600-1659).
 
(4) Podle současného odpustkového řádu je jakákoli rozjímavá modlitba obdařena částečnými odpustky, plnomocný odpustek je však zrušen. 
 
(5) V dobách sv. Alfonse se doporučovalo nepřistupovat ke Sv. Přijímání příliš často, aby se člověk nevystavoval nebezpečí lhostejného Přijímání - týdenní, "nebo i častější" Sv. Přijímání, které sv. Alfons doporučuje o několik odstavců dále, bylo spíše výjimkou a i sv. Alfons jej podmiňuje souhlasem zpovědníka. Všeobecnou tendencí bylo přijímat jen o velkých svátcích, považuje se tedy za samozřejmé, že při většině Mší, jichž se účastní, bude věřící přijímat pouze duchovně. 
 
(6) Doslova "vybavovat se s pokušením, diskutovat s ním".