Život podle Mariina Vzoru a mariánský život v Marii kvůli Marii (1)

Postupně zde bude uveřejňován překlad díla ctihodného otce Michaela od sv. Augustina, vlámského karmelitána, který je plným právem považován za předchůdce slavného pojednání O pravé mariánské úctě od sv. Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, o mariánském životě. 
 
Nejprve několik vět o autorovi: Michael od sv. Augustina se narodil v Bruselu 15. dubna 1621. V roce 1638, tj. ve věku 17 let, vstupuje do karmelitánského Řádu a koná svůj noviciát v Lovani. Dne 14. října 1640 skládá své řeholní sliby a 10. června 1645 je vysvěcen na kněze. Již velmi brzy mu jeho řeholní představení svěřují různé zodpovědné úkoly v rámci jeho řeholní, vlámsko-belgické provincie: vedle toho, že byl profesorem filozofie a teologie, byl během 39 let svého kněžského působení 12 let převorem, 10 let provinciálem, 2 roky provinčním vikářem, 10 let provinčním asistentem, 7 let novicmistrem a jeden rok magistrem bratří studentů. Umírá v Bruselu 2. února 1684. Je autorem řady asketicko-mystických děl, z nichž je nejznámější právě spis De vita mariae-formi et mariana in Maria propter Mariam z roku 1669.
 
 
Kapitola I
 
Jako můžeme žít podle Boží Formy a Božsky, tak také můžeme žít podle Mariina Vzoru a mariánsky, neboli k Zalíbení Marii a v Jejím Duchu 
 
Poté, co jsem probral to, co nám Boží Dobrota ráčila vnuknout o životě podle Boží Formy a Božském v Bohu,(1) považuji za důležité připojit některé další věci a poučit o tom, jak máme jednat vzhledem k naší Milované Matce, neboť nás k tomu pudí synovská láska vůči Ní. Jak jsme řekli jinde, jako máme žít podle Boží Formy (Dei formiter), tj. ve shodě s Božím Zalíbením čili podle Požadavků Božské Vůle, tak podobným způsobem máme žít podle Mariiny Formy (Mariaeformiter), neboli ve shodě se Zalíbením Bohorodičky Marie. A proto ti, kdo vyznávají, že jsou Jejími nejdražšími dětmi, tímtéž zrakem rozlišují, zda to, co konají nebo nechtějí konat, je podle Zalíbení Boha i Milované Matky, a usilují se v tom všem, co konají či nechtějí konat, mít otevřené oči pro Boha a pro Jeho Nejsvětější Matku, aby rychle a radostně plnili, cokoliv poznávají, že se Jim líbí, a ostražitě se vyhýbali tomu, o čemkoliv vědí, že se Jim nelíbí.
Mimo to, k tomu, abychom vedli nadpřirozený čili Božský život, se vyžaduje nadpřirozená Milost, neboli Božský Duch, který duši předchází, povzbuzuje, pomáhá, doprovází a následuje, takže jen ta duše milující Boha, která s Ním věrně spolupracuje, vede skutečně nadpřirozený a Božský život. Avšak podle mínění svatých Otců Bůh rozhodl, že nedá lidem žádnou Milost, která by neprocházela Mariinýma Rukama. Proto Ji nazývají Krkem Církve, skrze nějž musejí plynout všechny Milosti a všechna Nebeská Požehnání z Krista, který je Hlavou Církve, do ostatních Údů. Všechny Boží Milosti tak jsou také Dobrodiními a Milostmi této Předrahé Matky. Odtud vyplývá, že nejenom Milost čili Duch Boží koná v těchto duších Své Dílo a působí Božský život, ale že je v nich také činná Milost a Duch Marie a působí mariánský život.
Svatý Ambrož si toužebně přál, aby Mariin Duch v nás takto žil, když říkal: „Buď ve všech Duše Mariina, aby velebila Pána; buď ve všech Duch Mariin, aby jásal v Bohu, svém Spasiteli.“ A já dodávám: Buď v nás všech duch Mariin, abychom tímto Duchem žili, aby v nás Její Duch přebýval a On Sám konal naše skutky, a my tak mohli skrze Jejího Ducha žít. Proto Sama Maria říká Ústy Matky Církve: „Duch Můj je nad med Sladší“ (2) a „kdo konají ve Mně“, tj. s Milostí skrze Mne získanou, „nezhřeší“ (3), „kdo Mě hledá, nalezne život a načerpá Spásu od Pána“ (4). Jinde říká: „ve Mně je Milost každé cesty“ (5), tj. pro každý stav duší milujících či hledajících Boha, „ve Mně každá naděje života a síly“ (6), takže nikdo, ať je jakéhokoliv stavu či postavení, nedosahuje nějaké Milosti, ani nemůže mít nějakou naději na Božský život či na křesťanskou sílu než prostřednictvím Marie, než z rozdělování a přidělování Milované Matky. V tomto smyslu si zbožná duše pozvolna navyká vést život Božský a zároveň mariánský, totiž jako pocházející současně od Ducha Božího a Ducha Mariina čili z Boží Milosti dosažené a udělené Mariinýma Rukama. V tomto smyslu a tímto způsobem může duše hledající Boha, když dosahuje toho, že stále žije křesťanským a Božským životem, říci: „...já žiji, ale ne já, nýbrž žije ve mně Kristus“ (7) a Maria; neboli: Duch Ježíšův a Mariin, „který ve Mně přebývá, koná své skutky“ (8), a je „jeden a týž Duch“ (9) Ježíšův a Mariin, který koná vše v duši. V tomto smyslu lze také říci, že Maria má v duši Své Království a Svůj Trůn vedle Trůnu Ježíše, Svého Syna, a že stejnou mírou, s jakou v duši vzrůstá a vzkvétá Ježíšovo Království, také v ní také vzrůstá a vzkvétá Mariino Království. Tehdy se v duši stává pravdou, že „Královna stojí po Tvé Pravici“ (10), neboť tehdy v duši nerozděleně vzkvétají Ježíšovo Království a Království Jeho Matky, a Ježíš a Maria v ní jednomyslně kralují.
 
 
Poznámky:
(1) Zde Otec Michael od sv. Augustina naráží na svůj předchozí duchovní traktát o životě podle vzoru Boha a o životě Božském. [pozn. překl.]
(2) Srov. Sir 24,20.
(3) Srov. Sir 24,22.
(4) Srov. Př 8,35.
(5) Srov. Sir 24,18.
(6) Srov. tamtéž.
(7) Gal 2,20.
(8) Srov. Jan 14,10.
(9) 1 Kor 12,11.
(10) Srov. Ž 45,10.