Výklad o Boží Prozřetelnosti

Ó, Věčné Božství, Věčná Trojice, podle Tvé Vůle má Krev Tvého Jednorozeného Syna spojením s Božskou Přirozeností tak Velikou Cenu! Věčná Trojice, Ty jsi hluboké moře; čím více v něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více Tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve Své Propastné Hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v tvém světle.¹

Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v Tvém Světle Tvou Propastnou Hlubokost, Věčná Trojice, a krásu Tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v Tebe a viděla jsem, že budu Tvým obrazem; neboť Ty ses mi daroval, Věčný Otče, obdarovals mě ze Své Moci a ze Své Moudrosti, z Moudrosti, která patří Tvému Jednorozenému. A Duch Svatý, vycházející od Tebe, Otče, i od Tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat. 

Věčná Trojice, Ty jsi Tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil Krví Svého Jednorozeného Syna, Tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou Svého stvoření. Ó, Propasti, Věčná Trojice, ó, Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát než Sám Sebe? Ty jsi Oheň stále planoucí a nestravující se, ale Svým Žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi Oheň, který odnímá každý chlad, Svým Světlem osvěcuješ mysl lidí a v tom Světle dals mi poznat Svou Pravdu. V Zrcadle toho Světla poznávám Tebe, Nejvyšší Dobro, Dobro nade všechno dobro, Blažené Dobro, Dobro Nevystižitelné, Dobro Neocenitelné, Krásu nade všechnu krásu, Moudrost nade všechnu moudrost. Neboť Ty jsi Moudrost Sama; Ty jsi Pokrm andělů, Ty ses v Ohni Lásky dal lidem. 

Ty jako Roucho zakrýváš mou nahotu; Ty sytíš Pokrmem Své Sladkosti náš hlad, neboť jsi Sladký bez nejmenší hořkosti. Ó, Věčná Trojice! 

¹ Srov. Žl 36 (35), 10.