Když pozorujeme lidské duše v jejich osamocení a tísni, když jsme svědky jejich zápasů, jejich pádů a opětovného povstávání, smí nás provázet útěšná jistota, že jsou vyryty do Božích Dlaní, že jejich cesta a cíl nejsou skryté Pohledu Věčného a že On přikázal Svým andělům, aby nad nimi bděli.
Kdo se zcela odevzdá do Rukou Pána, může se spolehnout, že bude veden po jisté cestě. Co Mu člověk svěří, to se neztratí, nýbrž bude uchováno, očištěno a zušlechtěno a získá přesně odpovídající váhu a důležitost.
Je nutné, aby se člověk bez jakéhokoli lidského zajištění zcela vložil do Božích Rukou. Tím hlubší a krásnější je pak prožívané bezpečí.
Vložte všechny starosti o budoucnost s důvěrou do Božích Rukou a nechte se Pánem vést jako dítě. Pak máte jistotu, že nesejdete z cesty.
