Život podle Mariina Vzoru a mariánský život v Marii kvůli Marii (2)

Kapitola II

 

Jako můžeme žít v Bohu, tak můžeme žít v Marii, ať konáme, trpíme či umíráme, což se uskutečňuje v duši jak skrze získaný návyk, tak skrze Boží Lásku.

 

Dále, jako je život podle Boží Formy a Božský uskutečňován v Bohu, jak jsme již předtím ukázali, (1) tak také může být uskutečňován v Marii. K tomu, abychom žili v Bohu, je třeba, abychom ve všem, co máme konat, čeho se máme varovat a co máme snášet, plnili Jeho Vůli, a cokoliv, co máme trpět na těle či na duši, uvnitř či navenek, od lidí či od zlých duchů, snášeli s uctivým a láskyplným duchem a s lahodným a přátelským obrácením k Bohu, ponořením se do Něho, náklonností k Němu a touhou po Něm. Je zde třeba, abychom tak činili s jakoby pokojným vdechováním Boží Podstaty, jako Spasitel nechával Otce, který v Něm přebýval, aby konal všechna Jeho Díla, a jak On Sám Je dělal spolu s Otcem s Lahodným, Láskyplným a Uctivým Obrácením Svého Ducha k tomuto Nebeskému Otci.

Podobným způsobem můžeme také žít v naší tolik Láskyhodné Matce Marii, když se snažíme v tom, co konáme a trpíme, ve všem, co máme dělat a čeho se máme varovat, i ve strastech, bolestech, trápeních a těžkostech v sobě uchovat a rozvíjet také synovské, něžné a nevinné obrácení ducha k Marii jako k nejvýš Láskyhodné a Milované Matce v Bohu, čili láskyplnou touhu po Marii a Její „vdechování“. Tak nastane lahodný příliv lásky k Ní a odliv lásky od Ní k Bohu.

Zdá se, že toto působí někdy Duch Svatý v duši skrze Přerozlití, Převylití, čili Přetékání Božské Lásky k Marii a od Ní zpět k Bohu, jak k tomu jasně docházelo u sv. Marie Magdalény de Pazzi: (2) ta v přemíře své Božské Lásky měla často ve zvyku utíkat se s láskou k Panenské Bohorodičce jako dítě k Přelaskavé Matce a měla s Ní rozhovory plné lásky, něžnosti a nevinnosti, a to také ve svých extázích, které v ní bezpochyby působil Duch Svatý. A těmito příklady oplývají také životy jiných svatých: Bernarda, (3) Petra Tomáše, (4) Josefa Heřmana (5) a jim podobných.

V této dispozici, kterou v duši buď takřka spontánně působí Duch Lásky, nebo ji činí snadnou návyk získaný častými úkony láskyplného obrácení se k Milované Matce, uchovává duše nepřetržitou a lahodnou vzpomínku na Marii a přetvářející náklonnost k Ní, a to téměř tím způsobem, jakým ve všech svých skutcích prožívá láskyplné a uctivé pamatování na Boha. Jako skrze věrné cvičení víry a stálé lásky získává návyk čili obyčej myslet stále a všude na Přítomnost Boží a utíkat se k Bohu s upřímným citem lásky, a to s takovou snadností, že se zdá nemožné, aby zapomněla na Boha, tak podobným způsobem dítě milující Marii skrze stálé cvičení, aby Ji jako Milovanou Matku mělo stále na paměti, získává návyk čili obyčej dětinného a láskyplného pamatování na ni. Pak všechny myšlenky a city duše směřují jako k svému cíli zároveň k Marii a k Bohu a zdá se, že duše nemůže nepamatovat ani na svou Milovanou Matku, ani na Boha. Takový návyk získal svatý Petr Tomáš, cařihradský patriarcha z Řádu karmelitánů, díky němuž ve všech svých skutcích včetně svých vznešených úkolů a úloh apoštolského legáta zůstával stále se synovskou láskou obrácen k Marii jako k Nejmilovanější Matce, všechna svá díla okořeňoval láskou k Ní a výslovně zaměřoval k Její Cti. Ona Sama ho na druhé straně všude provázela s Mateřskou Láskou a starostlivostí, těšila a posilovala.

 

Poznámky:

(1) Zde se autor odvolává na své předchozí pojednání De vita Dei-formi et Divina in Deo, prop ter Deum (O životě podle Boží Formy a Božském

v Bohu kvůli Bohu). [pozn. překl.]

(2) Sv. Maria Magdaléna de Pazzi (1566–1607) je karmelitánská světice a mystička, která žila v karmelitánském klášteře Santa Maria degli Angeli ve Florencii. [pozn. překl.]

(3) Tj. sv. Bernarda z Clairvaux (1090–1153). [pozn. překl.]

(4) Tj. sv. Petra Tomáše (asi 1305–1366), latinského cařihradského patriarchy z Řádu karmelitánů. [pozn. překl.]

(5) Tj. premonstrátského světce Josefa Heřmana z Kolína nad Rýnem (1150/1160–1241/1252). [pozn. překl.]