12.12. - sobota po 2. neděli adventní

Sir 48,1-4.9-11; Mt 17,10-13

 

Je psáno o Tobě, že jsi připraven pro určitý čas, abys utišil hněv, dříve než vzplane, abys otcovo srdce smířil se synem a obnovil Jakubovy kmeny. Šťastni, kdo Tě viděli a Tvým Přátelstvím byli vyznamenáni!

 

Pro otce, kteří mají těžkosti s projevováním svých citů, jsou děti neobvyklou šancí. Mohou je naučit vážit si světa lidských citů. Překonání mužské nepřístupnosti nebo strachu z vyjádření citů vyžaduje totiž od otce pokoru. Aby se mohl setkat s dítětem a navázat s ním dialog "jako rovný s rovným", musí být nejprve sám jako dítě. Jinak nevejde do "království", ve kterém dítě žije (srov. Mt 18,3).

Navázání citového kontaktu s dítětem vyžaduje od otce emocionální a duchovní pohotovost. Takové úsilí však brzy přináší plody větší vnitřní svobody nejen vůči dítěti a jeho zážitkům, ale také vůči vlastním citům. Otcové, kteří podstupují vnitřní úsilí, aby s dítětem navázali srdečný kontakt, se stávají lidštějšími pro všechny - především však pro sebe samé. Dítě se svou nezaujatostí a spontánností může být otci učitelem větší vnitřní svobody i svobody ve vztahu k jiným lidem.

Pro mnoho mužů, kteří dokážou s dítětem navázat vztah, se takto strávený čas stává opravdovou radostí ze života a odpočinkem. Právě tehdy v sobě otec může probudit malého chlapce, který "dříme" v každém dospělém muži. Nestane se tím vůbec infantilní nebo směšný, naopak. Syn dává svému otci často příležitost k ukončení jeho vlastního dětství a dozrávání. Díky ní si tak otec může jakoby znovu prožít jednotlivá období svého dětství a dospívání. 

Každodenní čas strávený s dětmi v atmosféře uvolnění a svobody je jedním z nejdůležitějších kritérií zralého otcovství a současně jeho nejkrásnějším darem.

Józef Augustyn - O otcovství, KNA 2001

 

Velkým bohatstvím jsou naše vztahy, do nich se vyplatí vkládat čas a síly. Dobrému vztahu mezi generacemi se můžeme naučit od našeho Nebeského Otce, který ponechává každému z nás svobodu, ale nikdy nás nenechává samotné.