Nemluví ještě, a už vyznávají Krista

Narodil se malý chlapec i Velký Král. Zdaleka vede Bůh mudrce, aby se přišli poklonit Tomu, kdo sice leží v Jeslích, ale kraluje Nebi i zemi. A když mudrcové zvěstují, že se narodil Král, Herodes se děsí a chce Ho zabít, aby neztratil své království. A přitom kdyby v Něho uvěřil, klidně by si kraloval zde na tomto světě i jednou bez konce v životě věčném.

Proč se bojíš, Herode, když slyšíš, že se narodil Král? Nepřišel přece, aby tebe svrhl a vyhnal, ale aby přemohl Ďábla. Ale ty to nechápeš, děsíš se a běsníš, a pro zničení Toho jediného, po kterém se pídíš, se stáváš ukrutníkem vraždícím tolik dětí.

Neodvrátí tě ani láska hořekujících matek, ani truchlení otců nad zavražděnými syny, ani křik a nářek dětí. Vraždíš tyto drobečky jen proto, že tvé srdce vraždí strach a ty se domníváš, že když se ti podaří, oč usiluješ, budeš moci být dlouho živ. Ale vždyť ty chceš zabít Sám Život!

Nuže, onen Zdroj Milosti, Maličký i Veliký, Ten, který leží v Jeslích, otřásá tvým trůnem. Aniž to víš, uskutečňuje skrze tebe Své Dílo a vysvobozuje duše ze zajetí Ďáblova. Děti Svých nepřátel přijal totiž za vlastní.

Děťátka umírají za Krista a nevědí o tom, rodiče oplakávají ty, kteří se ve smrti stávají mučedníky; a ty, kteří ještě ani nemluví, činí Kristus Svými spolehlivými svědky. Hle, jak kraluje Ten, jenž právě přišel vládnout! Hle, Osvoboditel už osvobozuje, Spasitel přináší Spásu!

Jenže ty, Herode, o tom nic nevíš, děsíš se a běsníš. A zatímco proti tomuto Dítěti běsníš, už Mu prokazuješ službu, i když o tom nevíš.

Jak Veliký je to Dar Milosti! Pro jaké Zásluhy bylo těmto dětem dopřáno takovéto vítězství? Nemluví ještě, a už vyznávají Krista. Nejsou s to se pustit do boje, protože nevládnou ještě rukama, a už si odnášejí palmu vítězství!