Srdce spravedlivého se bude radovat v Pánu

Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu a doufat v Něho; budou jásat všichni lidé upřímného srdce. Jistě jsme to zpívali ústy i srdcem. Tato slova říkalo Bohu jak křesťanovo svědomí, tak i jeho jazyk: Spravedlivý se bude radovat, ne ze světa, ale v Hospodinu. Jinde je zase řečeno: Spravedlivému vzešlo světlo a lidem upřímného srdce veselá mysl. Můžeš se ptát, odkud ta radost je. Nuže poslouchej: Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu. A jinde: Raduj se v Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce. 

Co se nám tu naznačuje a nabízí? Co nařizuje a ukládá? Abychom se radovali v Hospodinu. Kdo se však může radovat z toho, co nevidí? Či snad Hospodina vidíme? To je nám teprve zaslíbeno. Nyní v Boha jen věříme, protože dokud jsme v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. Tedy z víry, ne z vidění. Kdy tedy nastane vidění? Až se naplní, co říká Jan: Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se On ukáže, budeme Mu podobní, a proto Ho budeme vidět tak, jak je. 

A pak to bude nesmírné štěstí a dokonalá radost. To už se nebudeme kojit nadějí, ale bude nás sytit Skutečnost sama. Ovšem už nyní, než k nám tato Skutečnost přijde, než my k této Skutečnosti dospějeme, bychom se měli radovat v Pánu. Vždyť už naděje, i když se stane Skutečností později, obsahuje nemalou radost. 

Teď tedy milujeme v naději. Proto žalm říká: Spravedlivý se bude radovat v Hospodinu. A protože ještě nevidíme, žalm dodává a doufat v Něho. 

Máme už ovšem prvotiny Ducha, a snad i víc: Blížíme se k tomu, kterého milujeme, a i když nepatrně, zakoušíme už a ochutnáváme to, co jednou budeme chtivě jíst a pít. 

Jenže jak se můžeme radovat v Pánu, když je od nás daleko? Ale On by přece neměl být daleko! Je-li daleko, je to tvá vina. Miluj, a přiblíží se ti, miluj, a učiní si v tobě příbytek. Pán je blízko. O nic nemějte starost. Chceš vědět, jak je ti blízko, když miluješ? Bůh je Láska. 

Můžeš se mě zeptat: »Ale co je podle tebe Láska?« Láska je to, čím milujeme. A co milujeme? Nevýslovné Dobro, štědře rozdávající Dobro, Dobro, které je Původcem všeho Dobra. Ten, od něhož máš všechno, co tě těší, jistě potěší i tebe. Nemluvím tu o hříchu, neboť hřích je jediná věc, kterou nemáš od Něho. Ale všechno ostatní, co máš, kromě hříchu, máš od Něho.