Pozdě jsem si Tě zamiloval,
Kráso tak dávná a přece tak nová,
pozdě jsem si Tě zamiloval!
Ty jsi byl uvnitř a já venku,
a tam jsem Tě hledal,
a já šeredný,
vrhl jsem se na všecky krásné tvory, jež jsi stvořil.
Ty jsi byl se mnou,
ale já jsem nebyl s Tebou.
Vzdalovalo mne od Tebe vše to, co by vůbec nebylo,
kdyby nebylo Tebou.
Ty jsi volal, křičel a přehlušil jsi mou hluchotu.
Ty jsi se skvěl, zářil a zahnal jsi mou slepotu.
Tvá Vůně mě zaujala,
vdechl jsem Ji a dychtil jsem po Tobě.
Okusil jsem Tě a lačním a žízním po Tobě.
Dotkl ses mne a vzplanul jsem touhou po Tvém Míru.
