Sedm bolestných ran sv. Josefa

Jelikož byl svatý Josef úzce spjat s Pannou Marií v Jejích Slavných Přislíbeních, trpěl jako Ona a jeho srdce rovněž proniklo sedm mečů.

 

Těchto sedm velkých bolestí bylo jako zastavení bolestné cesty, kterou kráčel společně s Ježíšem. Trpěl neustále ve svém srdci; avšak v jistých chvílích jeho agónie nabírala na nové intenzitě, obracejíc nůž v ranách.

 

Jeho první velkou zkouškou byly mučivé pochyby během Mariina Těhotenství. Má Ji beze slova propustit? Ptal se sám sebe: „Co se stane s tou Dívkou, která je téměř ještě dítě? Kdo se o Ni postará? Zákon, který ctím, požaduje, abych Ji opustil.“ Jak strašná muka pro tak milující a oddané srdce, jako bylo srdce Josefovo, které milovalo Pannu Marii více, než jsme s to pochopit.

Byl hluboce raněn, když ho v Betlémě odmítli a on musel hledat útočiště ve stáji. Nermoutil se kvůli sobě, ale kvůli mladé Matce, Královně andělů, a Dítěti, Pravému Bohu, který přicházel na svět. Nejvíce ho bolelo příkoří, kterého se jim dostalo, a strádání jeho Milovaných, jemuž byli vystaveni ve Stáji. Nevěděl, kolik dní a nocí tam budou muset strávit. Bůh ho vedl jako slepce, neustále závislého, a tato nejistota násobila jeho úzkost.

Obřezání Ježíšovo. Jak muselo být Josefovi při pomyšlení, že způsobí Dítěti-Bohu Bolest a prolije první Kapky Jeho Krve. Jak se svíralo jeho srdce při pohledu na tuto Ránu, Krev, která z Ní vytékala, a Slzy Matky Boží.

Proroctví starého Simeona. Když se Josef dozvěděl, že Meč pronikne Mariinu Duši, pochopil plný význam Izaiášova proroctví o Utrpení a Smrti Mesiáše. Od této chvíle v sobě ponese Soužení Marie i Ježíše. Myšlenka na Jejich Utrpení jej nikdy neopustí, stane se denní trýzní, kterou s Nimi bude sdílet.

Spěšný útěk do Egypta. Kdo si dokáže představit obavy a strach z této cesty? Bůh naplnil Josefa bázní a on se zcela odevzdal Prozřetelnosti. V cizí zemi, na pouštních cestách, Josef trpělivě snášel neustálé strasti. Měl srdce otce, nejněžnější ze všech srdcí. On, chudý starý muž, měl sám bránit Poklad Boha Otce proti nepřátelům, kteří na Něj mohli kdykoliv zaútočit.

Po návratu z Egypta na něj čekala další rána. Z obavy před Archelaem je Josef nucen malého Ježíše opět skrývat. Pro Josefa neexistoval žádný odpočinek, žádný klid; utíkal před jedním nebezpečím, aby záhy musel čelit jinému.

Ježíš se ztrácí v Chrámě. Tak velké bylo Josefovo zarmoucení, tak hořké byly jeho slzy, že si je Duch Svatý přál zvěčnit v Mariiných Slovech: „Synu, proč jsi Nám to učinil? Hle, Tvůj otec a Já jsme Tě s Bolestí hledali“ [Lk 2, 48]. Ve své pokoře se Josef nejvíce trápil myšlenkou, že zklamal Otcovu Důvěru a zanedbal svou povinnost.

To je sedm velkých bolestí svatého Josefa. Snášel je s tichostí, pokorou a láskou. Nedostávalo se mu žádné lidské útěchy, on o ni nežádal. Netrpěl pro sebe, ale pro Ježíše, pro Marii, pro svět, pro nás. Požehnané utrpení, které ho sjednotilo se Spásným Dílem Vykupitele!