Jak jsem tak přecházel noviciátem, nevěda, co dělat, vyhlédl jsem proti svému zvyku z okna. Vycházelo slunce. V přírodě panoval veliký mír... Všechno se začínalo probouzet, země, nebe, ptáci. Všechno se zvolna, zpolehounka probouzelo. Všechno poklidně, tiše, bez nářku a zpěčování, poslouchalo Boží Zákony, světlo stejně jako tma, modré nebe stejně jako tvrdá země, pokrytá ranní rosou. Jak je Bůh Dobrý, pomyslel jsem si... Všude vládne mír, až na lidské srdce.
