Citáty sv. Rafaela od sv. Josefa

Maria vždycky a ve všem.

 

Svět mě může připravit úplně o všecko, ale jedna věc mu navždycky zůstane nedostupná - modlitba. V ní se minulost, současnost i budoucnost koncentruje do podoby naděje.

 

Hřešíme-li jazykem, máme na svědomí nejen svůj hřích, ale takřka pokaždé i hřích toho, kdo nám naslouchá. Raději zemřít, než hřešit a být příčinou hříchu druhých!

 

Maria, Trůne Moudrosti, oroduj za nás lehkomyslné!

 

Ve službě Bohu je všechno veliké, neexistují maličkosti.

 

Mám daleko k dokonalosti, jsem od založení špatný a zkažený, ale Bůh mi dal poznat mou bídu, a právě to považuji za jedinou svou sílu.

 

Čím lépe poznáme sebe samé, tím více se přimkneme k Bohu.

 

Žádné útoky nepřátel lidské duše nemohou ohrožovat ty, které vede ke Kristu osobně Jeho Matka.

 

Utrpení je zkouškou vytrvalosti.

 

Bože můj, Bože můj, dej mi trpělivost!

 

Chyby z minulosti začínají doléhat ve stáří.

 

Jednou, když jsem se ocitl v ohrožení života, zachránilo mě od záhuby, to, že jsem se vroucně pomodlil Zdrávas Maria. Jak mocnou zbraní je modlitba! Jak Všemocná je Přímluva Nejsvětější Panny!

 

Půjdeme-li se Spasitelem Cestou Kříže, navěky se od Něho neodloučíme, a navíc přitáhneme k Ježíši i své bližní.

 

Samota, to je rozkoš moudrých.

 

Podivuhodné jsou Zázraky Božího Milosrdenství a nepochopitelné jsou Cesty Prozřetelnosti, kterými Bůh obrací bloudící.

 

Pro Tebe, Bože, povstávám z pádu, pro Tebe snáším různé utrpení, pokušení, neútěchy, zápasy a ochotu poslechnout zvon a Boží Hlas.

 

Na tak dlouho, na jak dlouho nám bude chybět živá víra, nám budou chybět plody, které víra přináší, a srdce začne odumírat a vadnout.

 

Když nadejde okamžik zkoušky, okamžitě se postav do Přítomnosti Boha, Nejsvětější Matky a všech svatých, zvláště těch, které nejvíce miluješ. Jsou ti nablízku se všemi zástupy andělů, hledí na tebe a čekají na výsledek zápasu; povzbuzují tě k věrnosti a modlí se za tebe.

 

Lidé, kteří se podobají andělům, dokud žijí na zemi, mohou se jednoho dne stát horšími než zlí andělé, a je zapotřebí se hodně modlit, aby se sami nezatratili.

 

Dokud člověk přebývá s moudrými lidmi a s moudrými knihami, zdá se mu, že i on sám něco znamená a umí. Ale jakmile zůstane sám, bez podstatnějších vnějších opor, zbaví se iluzí a octne se, abych tak řekl, mezi čtyřma očima s Bohem a pozná vlastní bídu.

 

Není ani tolik zapotřebí učení jako spíše dobrých příkladů. Na tento práh naráží pokrok lidstva - nikoli pokrok na papíře a v knihách, ale ten skutečný, který se odráží v životě a ve skutcích.

 

Naše skutečná moudrost spočívá v umění dobře využít dnešní den.